Pupíky ven

Na nebi ani beránek a sluníčko dnes už opravdu hřeje! Letos jsme se na něj opravdu hodně načekali...

Je kolem druhé hodiny. Náměstí ožilo, zaplnilo se mládeží, která proudí z různých stran města, v obou základkách i středních školách už skončilo vyučování.

Dopoledne chodí „po rynku“ většinou starší generace, ta, co ještě vůbec chodí. Svižně i pomalu. S hůlkou, trekovými holemi nebo s chodítkem. Na nákup, na poštu, do knihovny, do banky, do kavárny nebo někam pro oběd do krabičky.

Teď ale prostor patří mladým. Na chodníku postávají klidné skupinky v černých mikinách s kapucemi na hlavě. Slunce neslunce. V ruce mobily. Nebo kebab. Někdo má svůj, jiné hloučky si mezi sebou předávají jeden, olupují alobal a postupně ukusují. Nebo hamburger z bistra. Nebo dílek pizzy. Většina je po obědě ve školní jídelně. Někdo si oběd odhlásil, někdo ho snědl a má ještě hlad. Někdo ho nechal propadnout. To bylo za nás podobné. My jsme ale na zastávce autobusu dojídali chleba s máslem zbylý od svačiny, někdy jsme si v bufetu koupili makovku nebo koblihu. Tehdy byl ještě i párek v rohlíku „v plenkách“.

Cukrárna, co hlásá, že jedině oni vyrábějí a ostatní jen prodávají (a není to pravda), je obležená mladšími dětmi. Kupují si kopečkovou zmrzlinu.

Trojice kluků z prvního stupně popíjí energetický nápoj z vietnamské prodejny. Štíhlá dlouhovlasá dívka s kamarádkou cca 12 let kouří. Ne cigaretu, kdepak, elegantně vyfukuje elektronický „dým“. Dva kluci kouří opravdovou cigaretu. Divoká čtveřice chlapců se honí na chodníku mezi ostatními, při tom do někoho občas strčí, a ten se zatím jen slovně ohradí. Co děláš, ty …? Z různých stran se mezi řečí ozývají další různě ostré výrazy. Od starých dobrých volů až po jadrnější slova. Z některých úst létají silně drsné výrazy v poměru „půl na půl“ k ostatním slovům.

Několik děvčat z jedné třídy soutěží, kdo se nejvíc „vyletnil“, kdo odhaluje vertikálně největší kus těla. Kdo má prostě nejdelší vzdálenost mezi koncem trika, crop tílka nebo super krátkého topu a začátkem kalhot. A to se už bokovky tolik nenosí... Horní díl oblečení je občas tak titěrný, že připomíná vršek bikin. Dvě děvčata předvádějí piercing v pupíku, jedna se chlubí čerstvým tetováním hóóódně hluboko na zádech.

Společným znakem skoro všech zúčastněných je ten mobil v ruce.

Postupně přijíždějí autobusy a děti se loučí. Objímají se holky s klukama, holky s holkama, kluci s klukama. Tak zase zítra…