První svobodné Vánoce

Před třiceti lety jsme plynule přešli od cinkání klíčů k cinkotu vánočních zvonečků. Vánoce tentokrát byly slavnostnější než v jiných letech, těšili jsme se z nové situace v naší zemi a opravdu věřili „v pravdu a lásku“.

     Svátky roku 1989 zůstanou nezapomenutelné. Synové byli „školou povinní“, ten mladší možná ještě věřil na Ježíška. Pekli se mnou cukroví a vánočku, radost pod stromečkem jim udělala krabice Lega a angličáky. Dárky se tehdy nekupovaly, ale sháněly, musela jsem je pořizovat, když se náhodou (nebo „pod pultem“) něco objevilo, takže některé balíčky jsem mívala na dně skříní už od léta. 

     Štědrý den v naší rodině probíhal tradičně. Pohádky v televizi, koledy z rádia, návštěva přátel, vánoční punč, chlebíčky, vánočka a cukroví, procházka k dalším přátelům, krájení jablíček „na hvězdičku“, pouštění lodiček z ořechové skořápky. Rybí polévka, smažení kapra, dochucování bramborového salátu. Po večeři jsme chodívali ke stromečku a po rozbalení dárků jsme někdy stíhali aspoň část nové televizní pohádky.

     Kolem půl sedmé jsem spokojeně konstatovala, že vše je připraveno, a už už! jsme se chystali zasednout ke sváteční večeři. Manžel ale dostal nápad. Přiběhl s fotoaparátem, a že si vyfotíme první svobodné Vánoce! Náš sovětský přístroj značky Smena fotil kupodivu celkem kvalitně, ale neměl blesk. Ten se musel zvlášť nabít v zásuvce a k foťáku připojit. Kluci byli nedočkaví, jako všechny děti…  Tatínek vše rychle připravil, zapojil, a blížil se ke slavnostně prostřenému stolu. Najednou se ozvala rána! Elektrickou šňůrou totiž strhl ze sporáku na dlažbu velký smaltovaný hrnec s rybí polévkou a ta se rozstříkla po celé kuchyni! Jikry, bílé mlíčí a kousky rybího masa byly na zemi, na židlích, na čalouněné lavici, na koberci, prostě všude… Oprýskaný červený smaltovaný hrnec na vyhození…

     Když jsem viděla tu spoušť, raději jsem si „zamkla pusu na zámek“, jsou přece Vánoce, a vydýchat jsem to šla do obýváku. Popadla jsem kluky a beze slova jsme ve třech zhlédli celou štědrovečerní pohádku. Manžel vedle v kuchyni částečně odstranil následky „focení“, já jsem pak beze slova ohřála zbylou polévku odloženou do ledničky a pár porcí kapra. V devět hodin večer jsme šli ke stromečku, Lego tam bylo, kluci odkládali „měkký“ dárky a hned začali stavět. My dospělí jsme si nalili skleničku vína a konečně si připili na ty první svobodné Vánoce.