I můj otec měl garáž na odlehlém místě. Bydleli jsme na okraji města a on měl garáž skoro až za městem. Svižnou chůzí to mohl dát za patnáct minut. Ale když jsme tam šli celá rodina, tak jsme se tam plahočili daleko déle. Ono se tenkrát nejezdilo na nákupy autem, máti chodila nakupovat skoro každý den. Auto jsme potřebovali, když se jelo v pátek na chalupu a v neděli, když jsme přijeli. Otec nás vyhodil před domem, vynesli jsme tašky a on odjel na garáž. V zimě, když jsme tolik nejezdili, tak jsme tam chodili na procházku. Otec se potěšil svým mazlíčkem a my jsme udělali něco pro zdraví.

Brácha tam garážuje auto dodnes, přestože bydlí uplně na opačném konci města. Dneska už tam jezdí autobus, protože to patří k městu. Sedne tam na autobus a ten ho zaveze zkratkami až domů. Před domem mají často problém zaparkovat.

:-) U nás to bylo velmi podobné.