Něpij, Jano, něpij vodu

Naši předkové museli popíjet notně… Pili mnoho moku z hroznů, dávali víno i dětem, bylo to bezpečnější, protože voda z veřejných studní byla často znečištěná, obsahovala bakterie úplavice a břišního tyfu…

A taky o tom zpívali. ,,Něpij, Jano, něpij vodu, voda je ti len na škodu, napij ty sa radšej vína, to je dobrá meducína.“ Nebo „Komáři se ženili, ženili, ženili, kapku vína neměli…“ Pak jim ale v písničce dodal víno „bzum bzum“ slavíček, a skončilo to katastrofou…

První zmínky o víně a vinařství jsou z hodně dávných dob… Jde o tisíce let před naším letopočtem. Čína, Arménie, Gruzie. Egypťané, Féničané, Řekové. Právě ve starověkém Řecku se z nápoje šlechty stalo pití dostupné každému. Víno pila šlechta, králové, poddaní, a skleničku si mohli dopřát dokonce i otroci. Chvilku před začátkem našeho letopočtu Plinius starší napsal památnou větu ,,In Vino Veritas“ neboli Ve víně je pravda. Kolem roku 1000 n. l. se otevřelo první vinařství ve francouzském údolí řeky Loiry. Začaly se psát dějiny moderního vinařství.

O oblibě nápoje z hroznů svědčí mnohé názvy obcí, čtvrtí, ulic i příjmení, jež se vztahují k vinné révě a odkazují k různým fázím výroby lahodného moku. Od péče o vinohrad až po láskyplné popíjení…

Hroznatín

Hroznětín

Hroznová

Hroznová Lhota

K Vinicím

K Vinici

Na Vinici

Na Vinohradě

Na Vinohradu

Nad Vinicí

Nový Hrozenkov

Pod Vinicí

Podviní

Rozinka

Sklepní

Starý Hrozenkov

U Lisu

U Sklípku

U Sklípku

U Vinné révy

U Vinných sklepů

U Vinohradských sklepů

Vinary

Vinaře

Vinařice

Vinařská

Vinařů

Vínec

Vinice

Viničná

Viničné Šumice

Vinná

Vinná hora

Vinné

Vinohradní

Vinohradnická

Vinohradská

Vinohrady

Vinopalna

Vinoř

Vínová

Příjmení: Hrozínek, Vinař, Vinařský, Vinařický

Konec srpna, Morava, hlavní město vína. Vinice, kam se podíváš! První letošní burčák. Začíná vinobraní… Připíjíme na zdraví!!!