Moc literatury

Knížky mají velkou moc. Dokážou nás přenést do „kraje za zrcadlem“, když nastavené zrcadlo reality zrovna není příznivé. Nejde o překlep. Noc literatury, ta bývá v září.

Loni jsem přečetla více než stovku knih. Většinu dychtivě, těšila jsem se na každou novou stránku, na každou chvilku, kdy budu moct knížku otevřít a aspoň na chvilku se začíst. A ještě víc na klidný večer, kdy se začtu hluboce, žiju příběh s jeho hrdiny a nechci, aby to skončilo. V té stovce byly i takové, které nedáte z ruky a čtete do noci, do rána, prostě dokud nejste na poslední straně. Některé knihy mě uchvátily hned na prvních stránkách, u jiných jsem zvažovala, zda vůbec číst dál, a najednou to bylo napínavé či úplně strhující.

Pár knih jsem otevřela, ale brzy jsem je zase zaklapla, nebyl to šálek mého čaje, tedy u mě spíš kávy, kterou při čtení popíjím. Ty v té stovce zahrnuty nejsou. Dokonce to občas byly knihy autorů, co mají literární ceny, a jejich díla bývají v TOP žebříčku všech knihkupectví. Každý už je četl, já ne, nešlo to. Zato jsem někdy objevila nenápadnou knížku v knihobudce, nikdo ji neznal, a četla se moc hezky.

Vracím se k životopisům, chci číst opravdové příběhy o někom, kdo skutečně žil, kdo si zaslouží naši úctu, náš čas strávený s knihou. Kdo něco vynalezl, založil, někoho zachránil, přinášel lidem radost, překonal útrapy, padl až na dno a zase se vrátil na výsluní. Kdo objel svět, vylezl na střechu světa nebo se vypravil do vesmíru. Dělal něco, co má smysl.

Sto knih je ale opravdu moc, těch chvil, kdy jsem mohla číst, a nemohla být někde, kde bych bývala ráda, nebo kdy jsem neměla na nic jiného dost sil, bylo ve druhé půlce loňského roku až až. Už bych si to nechtěla zopakovat.

A moje tipy? Listonoška. Leda že se spletu. Zdrojový kód. Na marších. Řeka zázraků.

Naštěstí už nečekáme na knižní čtvrtky, které pamatuje už jen starší generace, a nestojíme fronty na novinky. Knížek je dostatek. Věhlasná knihkupectví i malé, pomalu mizející obchůdky mají plné regály lákavého čtení. Knížky se prodávají ve stáncích, v galeriích, na knižních veletrzích, v antikvariátech, a dokonce i v supermarketech.

Pečlivě obalené, očíslované a logicky seřazené knihy nabízejí k zapůjčení knihovny. Ke čtení i k poslouchání. Rychle se vzpamatovaly z covidové uzávěry, čtenáři se vrátili, už nemusí do karantény, oni, knihovníci ani knihy.

Čteme literaturu v papírové podobě i na čtečkách. Návody, jak změnit svůj život (k lepšímu, samozřejmě). Jak zhubnout. Jak vychovávat děti. Jak se naučit jazyky… Detektivky, horory, cestopisy, dobrodružné příběhy. Historické dokumenty. A současné příběhy… Dáma středního věku, rozchází se s přítelem (zjišťuje, že jí je nevěrný s kamarádkou, není tím, zač ho měla, on nechce mít dítě, i když jí už hlasitě bijí biologické hodiny…), zdědila po babičce dům, udělá z něj kavárnu, pekárnu nebo cukrárnu, a potkává novou lásku… Romantické, s dobrým koncem. Jako v pohádkách.

A čtou děti vůbec ještě pohádky? Kouzelné s půlkou království za splněný úkol, s krásnými dcerami a ztepilými princi, vodníkem, vílami a čarodějnicemi, drakem, stolečkem, co se sám prostírá, a mošnou, která plodí zlaťáky. Nonsensové o holčičce s náhradní hlavou a hrochem, co se bál očkování. Čtou encyklopedie, básničky, pověsti a báje? Nebo jen komiksy a fantasy? A kdo je vlastně typický čtenář? Co se nejvíc čte? Musím se zeptat našich knihovnic.