Loučení

Kultura, kromě knihoven, má od pondělka prázdniny, snad nepůjde spíš o zimní spánek!  Před týdnem jsme hledali cíl posledního výletu. Aby to bylo venku, blízko, abychom nepotkali moc lidí, a aby to pro nás bylo nové. 

Volba padla na zříceninu hradu Michalovice. Předpověď počasí slibovala polojasno až zataženo. U nás svítilo sluníčko, ale od Benátek „mlhovno“! No, sice toho moc nespatříme, ale aspoň po cestě nikoho nepotkáme. (Pravidlem číslo jedna je: neshlukovat se.) Počítali jsme s tím, že za takového počasí bude asi zavřeno. Zříceniny jsou ale zajímavé i zvenčí, a uvnitř stejně nic není. Abychom spojili kulturu s turistikou, naplánovali jsme si okruh Mladou Boleslaví a okolím, cca 12 km.

První překvapení: po trase jsme potkali asi 50 lidí! Turistů s hůlkami i bez, běžců, psářů, cyklistů, mnohem více než týden předtím za sluníčka. (Žádné shlukování, my ve dvojici.)

Překvapení druhé: na hradě byla vrátka dokořán, v dřevěném minipřístřešku, přilepeném na skále, otevřená pokladna a venku cedule s nabídkou piva (to se ještě smělo, na veřejnosti vypít plechovku), kávy, limonády a suvenýrů. Mě po sedmi letech věrných služeb opustil italský přítel Delonghi, a tak s voláním „Království za kafe!“ slevuji ze svých espressozásad, a snad bych si dala i turka nebo rozpustné (to jsem v hradním stánku očekávala). Kastelán mi ale nabídl espresso!!! Podal mi skutečně kvalitní kávu v minišálku, s mlékem, žádnou chemickou „smetánku“ v plastu. Boží! V té kůlničce měl bratříčka mého italského přístroje.

Po kávovém probuzení jsme vylezli na zříceninu, zachovala se hradba, pár místností a šikmá věž Putna, kam se hrabe ta v Pise! Prý ji podkopali neurvalí hledači pokladů, až se naklonila a kus ulomil.  Nahoru vedou velmi příkré schody, ale výhled na okolí Mladé Boleslavi a velkou část města (i když trochu v oparu) za výstup stojí! Podél Jizery jsme došli do Boleslavi. Bílošedou část Škodovky v lokalitě Česana s citlivě zakomponovanými historickými objekty bývalé textilky a interním lanovým mostem jsme viděli poprvé.

A překvapení třetí: skleněný výtah, jaké mají v Monte Carlu nebo v Davosu! V mžiku jsme od řeky na starém městě. Po poledni vykouklo sluníčko a my jsme si dali druhou kávu v kavárně Škoda nezajít. Na nějaký čas poslední kafe uvnitř, opravdu, škoda nezajít.

Cíl splněn nad očekávání.