Klacíková polívka

Proč děti ve školních jídelnách nedojídají obědy? Velkou část jídla ruce kuchařek seškrábnou špachtlí do nádob na odpadky… Někde prý až 70%!

Dobrým jedlíkům chutná všechno, dokonce si často přidávají. Špatní jedlíci se v pokrmu na talíři „povrtají“, jídlo pomalu stydne, tak ho vrátí „do okýnka“, a snědí si zbytek svačiny, nebo sušenku, kterou občas k obědu dostanou. Vychovatelky už dnes nesmějí děti k jídlu ani pobízet, jinak si dítko stěžuje doma, a rodič pak ve škole, někdy i „výš“.

V některých školách si děti sladkost mohou po obědě koupit. Omezit se to snažila Pamlsková vyhláška, která měla určit, jaké potravinářské výrobky smějí nabízet školní bufety a automaty. Hygieničky prý tehdy téměř všechny sušenky, oplatky, tyčinky a dokonce i kuchařkami připravované svačinky (celozrnné pečivo s pomazánkami) označily za nevhodné. Vyhověla jen jablíčka, ale ty si děti nekupovaly, a žvýkačky bez cukru! Paradox. Žvýkačky do školy nepatří, není to potravina, a umělá sladidla jsou pro diabetiky, ne pro děti. Kontrola nařídila, že v době velké přestávky, kdy děti do bufetu chodí, musí být kávovar (pro dospělé) zakryt ubrusem, aby prý děti nesváděl k pití kávy, drogy… Rady nad zlato… Bufet tehdy raději zavřeli.

Děti, které nedojídají, nebo oběd nejedí vůbec, zamíří po škole do smíšenky, kde si vyberou cokoli. Banán, jablíčko ani mandarinka to nebude. Nebo si skočí pro něco z rychlého občerstvení, dílek pizzy, kebab, hamburger (za zvýhodněnou cenu pro školáky).

Já jsem vždycky byla dobrý jedlík, a doma jsem snědla skoro všechno, co maminka a babička uvařily, ale ve školní jídelně mi moc nechutnalo. Talíř jsem většinou vracela prázdný, protože dozorující učitelky a družinářky bedlivě hlídaly, co odnášíme… Odmítala jsem jen hrachovou kaši, nelezla mi do krku, v čočce jsem jednou měla kamínek, co mi ulomil kousek zubu, a po mlíkové polévce jsem se poblinkala… Na jídla s rozvařenými těstovinami a tvrdou rýží jsem se také netěšila. Jídelnu jsme měli v suterénu a na schodech ze sklepa byly v zimě cítit kazící se brambory.

Starší ročníky pamatují „Každý pátek rema plátek“, rekonstituované maso strojově vyráběné rozřezáním masa na kousky, a pak jeho opětovném složením do plátků. Zpracovala se tak méně kvalitní surovina (tužší maso) a plátky se daly rychleji připravit. A UHO! Univerzální hnědou omáčku na jakékoli maso.

Myslela jsem, že až budou v jídelnách jíst moje děti a vnoučata, že už bude všechno jinak… Je, ale dobře to pořád není. Před třiceti lety jsem na téma školní stravování psala diplomovou práci. Dětská lékařka mi tehdy řekla: Zasloužíš pochvalu, ale předběhla jsi dobu… Doba podle jejího mínění tehdy ke změnám ještě nedozrála. Ale dnes, dnes už ano?

Jaká je tedy správná cesta?

Těm nejmenším dětem jídlo nějak laskavě přiblížit, naučit je jíst pestrou stravu, oblíbená jídla připravit ve zdravější variantě, která se od běžné chuti příliš neliší. Nechat jim částečně možnost volby zeleninové přílohy, lákavě upraveného ovocného zákusku. Dobré zkušenosti jsou tam, kde pracují osvícené kuchařky. Děti si při svačinkách mohou vybrat kousek ovoce nebo zeleniny, u oběda funguje malý salátový bar. Někde zkoušejí plně samoobslužný provoz během obědů a vznikají první bezodpadové školní jídelny.

Ve školkách to mohou vyřešit kreativní učitelky… Předložit dětem polévku s pohádkou, zelenou špenátovou se smajlíkem ze zakysané smetany jako vodnickou polévku, nebo oranžovou sluníčkovou z dýně hokaido s obličejíkem ze zelených semínek.

Originální řešení našla i jedna maminka. V době, kdy malí synové začali „stávkovat“ u polévek, nabídla jim klacíkovou. Vlastně šlo o klasický kuřecí vývar se zeleninou dle chuti, a ty klacíky byly mořské řasy Arame. Polévku ozvláštnily, ale zároveň do dětí dostala další vitamíny a minerály, elegantně, bez násilí. Klasický vývar může být pro děti trochu nuda, ale takovou klacíkovou, to jen tak někdo nemá. Kluci z ní byli nadšení a vyprávěli o tom ve škole.

Po letech se opět chystají změny ve školním stravování. Nová pravidla sestavili lékaři, nutriční terapeuti, metodici školního stravování, zástupci ministerstev, hygienici a další profesionálové. Cílem je vytvořit nový spotřební koš – normu, která určuje složení jídelníčku podle jednotlivých potravinových skupin. Měla začít plošně platit od září, ale zatím se odkládá a „změkčuje“, možná prý k žádným povinným změnám ani nedojde…