Holka, co se povedla

Je mladá, krásná, vysoká, štíhlá, klenutá, bělostně panenská. Úplně mě unesla! Ač vypadá subtilně, celkem prý unese 70 tun.

Je to lávka, která spojuje HOLešovice a KArlín. HolKa. Výstižné jméno. Ne lecjaké, ale chytré, trefné a vtipné. Složené z počátečních písmen dvou slov. 

Jako slavná nesmrtelná JAWA, Janeček, Wanderer, továrna na motorky z roku 1929, co pak za 5 let v Kvasinách začala vyrábět i první automobily.

Jako KARMA, plynový průtokový ohřívač vody, který od roku 1929 vyráběl ve Vysočanech Karel Macháček, autor patentu.

Jako staré dobré cukrovinky firmy RUPA Rudolfa Pachla z roku 1914, časem zaniklé a v roce 1996 obnovené.

Pěším nabízí zcela nové výhledy, které si vychutnáte, aniž kolem vás sviští auta, nebo se prodíráte davem turistů na historickém mostě. Z lodě převozníka byl pohled romantický, ale ne tak bohatý. Z lávky koukáte dolů na projíždějící plavidla. Malé lodičky, hausbóty, kánoe a paddleboardy.

Vpravo (cestou z Karlína) dohlédnete na špičku ostrova Štvanice a dál až k Libeňskému mostu na skleněný komplex Lighthouse a budovu Tokovo. A samozřejmě na areál bývalých jatek s novobarokní hranolovou vodárenskou věží. Podle jeřábů je vidět, že tato místa procházejí velkou proměnou. Přímo do tržnice, dnes kulturní památky,  projdete kolem dvou kamenných sousoší z konce 19. století, loni restaurovaných. Vlevo stojí Mladík s býkem (“Trh”) od sochaře Čeňka Vosmíka, odkazující na pastevectví, chov a obchod s dobytkem, směrem k Libni je Schnirchův Muž s býkem (“Jatka”), posvátným býkem, který bude obětován…

Vlevo se před Vltavou z lávky odpojuje rameno, kterým se dá sejít na druhou stranu ostrova Štvanice kolem sochy Řeka na travnatou plochu, osázenou spíše mladými stromky, které však v teplých dnech poskytují potřebný stín a lákají k piknikovým aktivitám. Brzy ale začnou nabízet postupně se měnící paletu podzimních barev. Dále spatříme Hlávkův most, dvě věže kostela na Strossmayerově náměstí, bývalé Elektrické podniky, co pak byly Dopravní, jako studentka jsem si tam chodila pro známky na tramvajenku za 35 Kč na měsíc. Budova vypadá po rekonstrukci jako v době svého vzniku.

A překvapení na závěr, pohled, který se nikdy neokouká, Pražský hrad.

Štvanická lávka na svůj zrod čekala dlouho. Plán na přemostění Vltavy v místě bývalého přívozu z konce minulého tisíciletí musel být po povodních v roce  2002 upraven. Kvůli technickým problémům s bezbariérovostí město dokonce na čas od výstavby zcela upustilo. Za pár let, v roce 1917, se otázka lávky znovu začala řešit a byla vyhlášena architektonická soutěž. Pak se čekalo na stavební povolení. Čtyři roky. Výstavba byla zahájena v roce 2022, a jako by se dvacátému pražskému přemostění bránila sama řeka, nečekané zpoždění způsobily ještě obrovské kameny, které znemožňovaly instalaci pilířů. Stavba byla dokončena v polovině letošních prázdnin. Původní návrh počítal s necelými dvěma miliony, nová cena byla odhadována na 200 milionů Kč, výsledná byla 352 milionů.

Autorem je architekt, co má jméno kratší než tituly před a za jménem, Petr Tej spolu s Markem Blankem a Janem Mourkem. Lávka slouží primárně chodcům, ale mohou ji využívat i cyklisté. Je dlouhá 300 m.

Na Václava jí budou dva měsíce. Prý tu s námi bude dlouho! Je vyrobena z vysokopevnostního betonu bez pórů a opatřena nátěrem, z něhož prý půjde dobře odstranit nežádoucí výzdoba. „Obrázky“ se na ní bohužel objevily brzy po otevření…

Nejmenuje se po žádném starostovi, politikovi, sportovci ani umělci, na kterého by se v budoucnu „něco našlo“ a musela by se přejmenovat.

A tahle holka nikdy nebude klukem…