Hodinky od starosty

„Co budete dělat o prázdninách?“ Nejčastější letošní odpověď: „My jedeme do Turecka.“ Ty děti se tam snad všechny potkají…

Druhá: „My do Chorvatska.“

Klasika, nejbližší moře.

„Já se budu učit.“

„Učit?“

„No, musím dělat reparát. Ale mně to nevadí. Teď jedu na tábor, pak jdu na brigádu a potom se budu měsíc učit. Zase jsem se ale neučil celý školní rok. Dobrý, ne?“

Logická úvaha.

Konec června. Ve škole už se nezkoušelo, jezdili jsme na výlety, chodili do kina, na zmrzlinu, ve třídě jsme hráli hry, v tělocvičně a na hřišti turnaje mezi třídami. Dnes děti ještě koukají na pohádky a na filmy. Pohoda. Krásné bezčasí…

Nejkrásnější prázdniny jsou ty, co ještě nezačaly, na které se těšíme a nemůžeme se dočkat. Pořád jsou před námi. Připadá nám, že nikdy neskončí. Dva měsíce… Tak jsem to jako dítě vždycky cítila.

Děti už si užily první víkend, ale hlavní prázdniny oficiálně začínají zítra. Vysvědčení byla rozdána, jen někteří zákonní zástupci si ho vyzvednou během úředních dnů, protože jsou už s dětmi někde u moře. V Turecku.

Samé jedničky a vyznamenání už bylo oceněno. V cukrárně zadarmo zmrzlina, v zábavním parku vstup zdarma. Peníze od babičky a od dědy, akvapark s rodiči. Špatné výsledky už se také „provalily“, děti si vyslechly kázání. Žádné tělesné tresty už se nekonají a těch pár „keců od fotra a od matky“ už přežily.

Školní budovy ztichly, ale některé opět v pondělí ožijí čilým pracovním ruchem. Chystá se velký úklid, opravy, přístavby, ve třídách se bude malovat, modernizovat osvětlení. Někde se bude měnit podlaha. A někde dokonce i strop, možná i půdička, ta ze sádrokartonu se moc nepovedla… A jen díky obezřetnosti a rychlému a správnému rozhodnutí jedné paní učitelky mohly dostat vysvědčení i děti v této škole. Zasloužila by si „hodinky“ od starosty!