Fagot a Viola

Fagot se ztratil. Oznámení na archu A 4 s informací o místě a datu ztracení, s avizovanou odměnou 1000 Kč pro nálezce a kontaktním mobilem. Barevně vytištěný papír, ač by v tomto případě stačil černobílý.

Hledaný Fagot je totiž černý kocour, má jen bílé tlapičky jako ponožky. Listy nalepené na sloupech pouličních lamp a vystavené za výlohami, kde k tomu byli vstřícní. V kavárně (ne, nejde o kočičí kavárnu), v prodejně obuvi (možná jim kocourek připomíná kocoura v botách…, ne, paní prodavačka má doma několik koček), v knihkupectví (ve výloze je i Ladův Mikeš) a v potřebách pro domácí mazlíčky (aby ne právě zde…).

Při pohledu na fotografii jsem si uvědomila, že Fagota vlastně znám, a hned je mi líto, že se kocourek tomu zvláštnímu pánovi ztratil. Ten člověk chodil s pejskem na vodítku a kocoura měl na krku. Jako šálu. Hlavu míval trochu předsunutou, aby se tam černé zvířátko udrželo. Kocour s tím evidentně neměl problém a tvářil se spokojeně. Chodili tak spolu městem a samozřejmě budili pozornost. Pán si vždycky sedl v parku na lavičku a kocourek seskočil, proběhl se, očistil si kožíšek a pak si sám vylezl na svůj dopravní prostředek.

Pán o svých chlupáčích rád vyprávěl kolemjdoucím, když se ptali, jak se psovitá šelma snáší s kočkovitou. Jednou prý venčil toho pejska, je to vlastně fenka s těžko odhadnutelným původem a je z útulku, a spolu našli ležet u silnice zraněného mladého kocourka. Vzali ho k veterináři a pak domů. Fenka se od něj nehnula, olizovala ho a držela u něj stráž. Kocourek Fagot přežil, jen moc rychle neběhá kvůli poraněné nožičce. Své psí zachránkyni je bezmezně oddaný. Pán na ni volá „Violko“! Třeba se jedná o milovníka hudby nebo muzikanta. Musím se podívat, jestli výzva visí také na místní ZUŠce.

Kéž je ta zvláštní trojice zase pospolu.