Díky, Michaeli

Zdánlivě subtilní, oblé, ale úžasně pevné. Dokonce prý vydrží i pád z Eiffelovky, zkusili to, aby se ta pevnost ověřila.

Legendární židličky. Tenké nožičky jako mají chrti, dřevo ohýbané párou, zadní nohy tvoří jeden kus. Oko na ně rádo pohlédne, ruka pohladí tu oblost. Štíhlé židličky. Široká křesílka. I ta jsou velmi elegantní.

Ne, ty židle nejsou extra pohodlné, aby se na nich vysedávalo… Má se na nich v kavárně vystřídat co nejvíce milovníků kávy. Spočiň na nich okem, pak chvilku pozadím, dej si espresso, zákusek, minerálku, a běž… Na tenkonožku si hned zase sedá někdo jiný a už si objednává… Praví kavárenští povaleči na nich ale zvládají v kavárně pracovat „z domova“ celý den.

Za jejím vznikem stojí Michael Thonet, truhlář německého původu, který si v roce 1819 založil výrobnu nábytku v městě nad Rýnem. Ve 30. letech 19. století se začal zabývat technikou ohýbání dřeva, díky kterému nechal vzniknout židli s názvem Model 14. Jako první jí propadli lidé ve Vídni. Velmi oceňovali kombinaci lehkosti a designu v podobě organických křivek.

Díky, pane Thonete, který jste pak u Hostýnských vrchů našel místo s bukovými lesy a dostatkem pracovní síly, a ohýbanému nábytku s příznivou cenou pomohl expandovat do celého světa. I já mám doma stolečekse čtyřmi hostýnskými thonetkami višňové barvy.

Moc se mi líbí, jaká je to hezká náhoda, že ty „t(h)onetky“ vlastně i u nás přežily, ač nám z toho pan Thonet „nějak“ vypadl. Od znárodnění roku 1953 nese totiž firma název TON. Továrny ohýbaného nábytku, takže se „tonetky“ stále vyrábějí …

Vyražte do nejbližší dobré kavárny, tam je jistě potkáte, dejte si espresso nebo ristretto, dortík nebo chlebíček, poseďte na oku lahodící tonetce u stolečku, nebo na vysoké ohýbané židličce u baru a užijte si tu chvilku. A pak „šupito presto“, po italsku zase do práce nebo domů…

Michaelové mají dnes svátek…