Čtyři hvězdy
My jsme si také se sestrou pobyt užily, jen škoda, že je těch ale víc. Vyhlášený hotel, čtyři hvězdičky. Těšily jsme se.
Na recepci nás překvapilo, že dobře nefungovala wifi, všechno se načítalo pomalu, paní recepční na to ale byla evidentně zvyklá. Ač bylo vše předem zaplacené, chtěla po nás vytištěný poukaz na papíře. Byl sice zaslán na mail, ale ten se zrovna nechtěl načíst… Po chvíli čekání nás propustila a lejstro nám shovívavě odpustila. „Dámy, tak se s tím netrapte.“
Udivila nás také (vratná) záloha 2000 Kč za předpokládané služby, nápoje v minibaru, nebo za poškození pokoje. Věděly jsme o ní, ale není to všude zvykem.
Vlastně nás toho udivilo víc. Měly jsme objednané oddělené postele, recepční to s úsměvem přečetla z naší objednávky a předala nám karty. V přiděleném pokoji ale bylo manželské lůžko. Vrátily jsme se na recepci, dáma usilovně hledala, ale žádný pokoj s oddělenými postelemi prý aktuálně volný nebyl. Mladý recepční tedy sehnal uklízečku a spolu šli pokoj upravit. Při odsunování postelí se hmoždil sám, uklízečku bolela záda. Při posunu postelí vyšlo najevo, že úklid není dokonalý.
Na recepci nám nabídli možnost rezervace místa na večeři. Ale na první den už to nešlo. Volný stoleček jsme však našly bez problémů.
Na druhý den jsme si místo pro dvě osoby v restauraci rezervovaly. Poměrně dlouho jsme s řadou dalších hostů čekaly na uvedení ke stolu. U vchodu ležel linkovaný sešit s ručně sepsanými rezervacemi. Slečna si to přečetla a odvedla nás ke stolku pro čtyři, kde už dva lidé seděli… Sedly jsme si tedy samy k volnému stolku se dvěma židličkami.
U večeře chyběla lžíce. Stane se… Ale děvčátko v černém nám sdělilo, že jim lžíce došly, a že se pokusí! nějakou najít. Povedlo se, po chvilce jednu nestandardní přinesla. Všude kolem svítily na stolečku designové lampičky, ta naše ani neblikla.
Dlouhé čekání, než se objevil číšník s nabídkou nápojů (a sám od sebe nám vyměnil lampičku), nám vlastně nevadilo, máme si pořád co povídat. Čekaly jsme pak opět na objednání polévky, jídla i zákusku. Děvčátka se tvářila, jakoby klienti byli neviditelní. Posléze se všem okolo nás opakovaně za něco omlouvala. Vše zachraňoval jediný číšník. Vysvětloval, že slečny jsou tu nové.
Pročítaly jsme jídelní lístek. Dlouhý seznam druhů pizzy, těstovin a salátů, ale další jídla vlastně jen dvě. Vepřový steak a kuře. Pro děti (jako to bývá i jinde) klasicky méně vhodná jídla. Sladká nebo smažená! Naštěstí jsme děti nechaly u jejich rodičů…
Pokoj byl ale pěkný, klimatizovaný, útulný. Místnost se po vstupu s kartou sama rozsvítila, závěsy se zatahovaly, nebo roztahovaly, podsvícené byly i postele a ovladačem se daly měnit barvy. „No nepusťte (si) to…“
Ale co nás úplně „dostalo“? Mezi pokojem a koupelnou s toaletou je velikánské okno! Ano, mezi oběma místnostmi je čiré sklo, krásně je vidět, co a jak tam provádíte. Ze strany pokoje je sice možné stáhnout žaluzie, jsou však už poškozené, a kdo chce, může svého spolubydlícího sledovat škvírami při všech intimních činnostech. Pomoooc! Vana měla trysky. Jenže se těžko nastavovala teplota vody. Horká, nebo studená. Nic mezi tím. Voda pomalu odtékala do odpadu. V umyvadle byla krátká rukojeť baterie, ruce se pod ni skoro nevešly.
Matrace mají luxusní, povlečení bělostné a polštáře pro všechny typy spáčů! Vyspaly jsme se královsky!
Snídaně nás ohromila, a to pozitivně! Obě dvě býváme často ubytované v hotelu nebo v penzionu, tady nabídka předčila očekávání, co do pestrosti a množství druhů. Běžné sýry, uzeniny, vejce, výborné pečené žampiony, několik druhů pečiva a chlebů, celozrnné chlebíčky, tousty, vynikající jogurt s nepřebernou nabídkou oříšků, semínek, granoly, sušeného ovoce, dalších „posypek“ a džemů. Pokrmy též bezlepkové, bezlaktózové. Pomazánky, minizákusky, dezerty, ovoce i zelenina, wafle, pestrá nabídka nápojů včetně frešů, vína a bublinek, výborná káva. Jak píší další hosté, snídaně je opravdu fantastická!
Stolečky po hostech, kteří už dosnídali, byly však dlouhý čas neuklizené. Slečny se opět mezi klienty pohybovaly, jako by stolky a židličky byly prázdné. Poprosily jsme o úklid nádobí, holčička se ťukla do čela a povídá: „Aha, ubrus!“ a na dlouhou dobu zmizela.
Po návratu z výletu jsme zjistily, že v pokoji nikdo nebyl, žádný úklid…
„Jak je to zde s úklidem?“, ptaly jsme se na recepci. Prý jednou za tři dny. „Nám došel toaletní papír, byl tam jen zbytek“. „Já vám ho tam donesu. A nebo ne, stavte se po večeři tady u mě na recepci, dám vám ho.“ V hotelu se čtyřmi hvězdami jsme dostaly od mladíka recepčního po ruličce toaleťáku, a nesly jsme si ho hrdě na pokoj. Proč ne?
Padly jsme na postel a podívaly jsme se na recenze. Samy jsme nic nepřipsaly, protože to, co jsme zažily, už tam napsali mnozí před námi.
Když jsme hotel v neděli opouštěly, ptali se nás, zda bylo všechno v pořádku…. No, zdálo se nám, že ne… Hned se k nám připojila dáma, která má prý spokojenost hostů na starosti. Hezky se na nás usmívala, za všechno se omlouvala, slečny v restauraci se to teprve učí, vedení hotelu se omlouvá i za výhled do dvora, probíhá prý rekonstrukce. My jsme měly okno na hlavní třídu, dvůr jsme spatřily ze schodiště, stav připomínal nějaké dlouhé chystání k rekonstrukci.
Město má velké charisma, historické jádro i moderní části, bohatou nabídku přírodních krás, hory, lesy, vyhlídky, rozhledny, ZOO, architektonické skvosty, muzea, galerie, vodní ráj, hotel má historii a designový potenciál.
Určitě se sem brzy vrátíme a zkusíme dát hotelu ještě jednu šanci!
Olga Medová
Sbormistr

Na Sbormistra jsem byla připravená. Velmi dobře připravená. Na film jsem šla hned po premiéře. Vlastně jsem na plátně viděla všechno, co jsem už měla ve své hlavě.
Olga Medová
Na odchodnou

Ten deník začíná připomínat symfonii č. 45 fis-moll od Haydna. Koncert, dirigent mává taktovkou, hudba hraje, ale jednotlivé nástroje utichají a hudebníci postupně odcházejí...
Olga Medová
Pupíky ven

Na nebi ani beránek a sluníčko dnes už opravdu hřeje! Letos jsme se na něj opravdu hodně načekali...
Olga Medová
Klacíková polívka

Proč děti ve školních jídelnách nedojídají obědy? Velkou část jídla ruce kuchařek seškrábnou špachtlí do nádob na odpadky... Někde prý až 70%!
Olga Medová
Klub sběratelů (ne)kuriozit

Chtěl se stát členem Českého klubu sběratelů kuriozit. Nevzali ho, neměl by si prý své úlovky s kým vyměňovat, což je cílem klubu.
Další články autora |
Nesnesitelná fotka. Mrtvý pasažér z boeingu vykolejil i otrlého reportéra
Seriál Kde je úcta k obětem? K pozůstalým? Snímky mrtvých cestujících ze sestřeleného letu MH17 vyvolaly...
Zemřel hrdina vítězného dokumentu z Varů, policie ho našla v rybníce u Prahy
V rybníku v Ohrobci u Prahy našli svědci v neděli ráno mrtvého muže. Příčinu jeho smrti určí soudní...
Sucho na Orlíku. Hladina Vltavy je o deset metrů níž a odhalila starý jez, mlýn i bunkr
Ve vodní nádrži Orlík je kvůli suchu až o deset metrů méně vody. Kvůli nedostatku vody ve Vltavě...
Propadl jí syn, obula se politička Stačilo! do Nerudové. Hnus, říká europoslankyně
Kandidátka hnutí Stačilo! Petra Rédová zaútočila na syna europoslankyně Danuše Nerudové (STAN). Na...
Nevinný záběr Kiss Cam odhalil nevěru šéfa velké firmy, video je hitem internetu
Neškodný okamžik na koncertě skupiny Coldplay se změnil v PR katastrofu. Video, které se momentálně...
Úplně se mi to nepovedlo, kál se Turek za jízdu rychlostí přes 200 km/h
Europoslanec Filip Turek se na sněmu Motoristů sobě v Olomouci kál za to, že jel na jaře po dálnici...
Na nudapláži v Podolí zasahovala policie. Dva návštěvníci se tam málem poprali
Pražští policisté vyjížděli v sobotu večer k nahlášenému konfliktu mezi návštěvníky nudistické...
Dr. Zlo. Ruský lékař odpíral ukrajinským zajatcům léky, nutil je štěkat
Ukrajinští váleční zajatci z trestanecké kolonie číslo 10 čelili bití a týrání. Více než na strážce...
Nechci s Hrou na oliheň zůstat až do smrti. Ale nikdy neříkej nikdy, tvrdí režisér
Premium Když korejský režisér Hwang Dong-hyuk před lety začínal psát scénář ke Hře na oliheň, šlo o velmi...

Prodej družstevního bytu 3+1 v Ostravě U Studia
U Studia, Ostrava - Zábřeh
3 090 000 Kč
- Počet článků 206
- Celková karma 13,17
- Průměrná čtenost 504x