Co nemám, nepotřebuji?

Vystupuji z auta a beru si ze zadního sedadla batoh…, ale skoro se orosím. Kde mám proboha svou bundu?

Kam se poděla moje zimní, větru odolná, nepromokavá dlouhá bunda s kapucí a velkými kapsami, jako má na kalhotkách krteček, do kterých se mi vejdou brýle, papírové kapesníčky, jelení lůj, mobil, foťák, ovocná tyčinka, pár buráků, dokonce i malinká lahvička s vodou. Když se oteplí, nacpu tam čepici a rukavice. Bunda má i náprsní kapsu na doklady, klíče a peníze, vlastně bych mohla chodit úplně bez batohu.

Neztratila jsem ji, nezapomněla na benzínce, nebyla mi ani ukradena, ale smutně visí doma na věšáku a čeká. Čeká na mě. Kroutím nad sebou hlavou. Tu asi jednou také někde zapomenu, jak mi říkávala maminka…

Měli jsme víc zavazadel, tak jsem šla k autu dvakrát. Poprvé jen nalehko v mikině, v pantoflích, nechala jsem dvě tašky v kufru, vrátila se zkontrolovat byt, vzala další tašku, batoh, obula si zimní boty, a podruhé opět jen ve stejné mikině seběhla po schodech k autu. Cesta byla klidná, dálnice volná, obloha jasná, nálada dobrá, plánovali jsme aktuální program…

Dorazíme k penzionu, náš pokoj bude za půl hodinky připravený, dojdeme se zatím podívat na náměstí před radnici, odkazující na vídeňskou, právě tam probíhá masopust. Běžky jsme letos poprvé po 20 letech nechali doma…

Ale co teď?

Mám sice v tašce takovou lehoučkou, náhradní bundičku, ale předpověď na další dny hlásá zataženo až oblačno, místy přeháňky nebo déšť, zejména na severu a východě území. Jsme na severovýchodě. Foukat bude čerstvý západní až severozápadní vítr 4 až 8 m/s, zejména v Čechách, místy s nárazy kolem 15 m/s, na horách až 20 m/s. Jsme na horách v Čechách.

Necháváme auto v garáži u penzionu a vyrážíme do města. Já v té mikině, ale právě svítí sluníčko, nijak nevyčnívám, potkáváme další mikiny, svetry, dokonce i jedny kraťasy.

V neděli jsou všechny obchody se sportovním oblečením zavřené. Zachraňuje mě „chrám konzumu“, který stojí na místě zbořeného obchodního domu od autora hotelu a vysílače na Ještědu. Zkouším si pár delších bund, hledám teplou, materiál waterproof, nebo aspoň vodu odpuzující. A také nějakou slevu, doma přece zimní oblečení mám. Zkouším pět kousků, koukám do zrcadla, jedna je malá, druhá velká, třetí je červená, podobnou mám ve skříni, čtvrtá má divnou kapuci. Vítězí lehký teplý šedý sportovní kabát, takový nemám, s vysokými kapsami a nízkou cenou. Má pro mě ještě jednu „atraktivitu“, na cedulce je totiž napsaná velikost 36, tu také doma žádnou nemám. Která žena by si nekoupila jakýkoli kus oděvu ve velikosti, co nosí modelky, když ho nějakou náhodou oblékne?

Jsem pochválena za nevídanou rychlost nákupu! Bund a kabátů ale mají tolik, že bych si je mohla zkoušet celý den, celý týden. Místo náhradního programu za běžkotoulky po trasách (letos neuskutečněné) Jizerské padesátky. Nakonec nevím, co si o tom obrovském množství textilu mám myslet…

Stíháme masopust a jdeme se ubytovat. Učím se žít s příslovím „Co nemám, nepotřebuji, případně si koupím“… Loni jsem zapomněla doma brýle na čtení, pořídila jsem si obyčejné v drogerii, mám je dodnes. Co to bude příště?