Chytrý, chytrá, chytré

Jedny české lázně lákají na chytrou dovolenou. Kdo by ale jezdil na hloupou dovolenou? Že by snad hloupý Honza vyvezl hloupou rodinu?

Přečetla jsem si pečlivě celý inzerát. Nic zvláštního, co by mě donutilo okamžitě si objednat pobyt s vidinou extra zážitků, jsem ale nenašla. Nabízejí dokonalé místo pro relaxaci, letní radovánky, regeneraci, léčivý pramen, teplé bazény, pohlazení pro bolavé tělo a výběr z několika desítek procedur. Kde se skrývá to chytré? Podobné nabídky mají mnohé lázně Západočeského trojúhelníku, ale i další lokality téměř ve všech krajích republiky…

Objevila jsem také akci Chytrá záloha, která se dá uplatnit na zájezdy jedné cestovní agentury. V určitých termínech.

Nemám chytrý mobil, z toho svého se ale dovolám a doesemeskuju komu chci, proto jsem si ho přece pořídila. Zatím se mi nechce opouštět staré věci pro nové… Ten chytrý mě ale stejně časem „dožene“, můj tatínek ještě pamatuje jednoduchý rozhlasový přijímač „krystalku“, a také u ní nezůstal. Poslouchá internetové rádio.

Nemám chytrou domácnost, prvky elektroniky v ní nejsou implementované. I ty samostatné nám dokážou zpříjemnit a zjednodušit život.

Přecházíme ale postupně na chytré žárovky, ty obyčejné budou asi opravdu hloupé, jak by ne, už to, že se jmenují žárovky, je špatně. Na viditelné světlo přemění jen asi 5 % elektřiny, kterou spotřebují! Většinu energie tedy vysálají jako ztrátové teplo, tedy žár. A my od nich chceme světlo! Nic nevydrží a vždycky „prasknou“, když se to nejméně hodí. Zásoby těch zastaralých se nám rychle tenčí, a protože už se ani nevyrábějí, brzy všechny vyměníme za inteligentní, účinnější.

Neznám Chytrou lékárnu, léky kupuju v Mojí lékárně, kde jinde, když je přece moje. Nebo v té U Polikliniky, to když jdu z polikliniky od doktora. Pro pilulky chodím také do Pilulky, maximálně k Doktoru Maxovi.

Mám chytré hodinky, ale zatím využívám jen zlomek z jejich „mozku“.

Mám chytrý hrnec. Používám ho výjimečně, jen když vařím pro více strávníků, a vždycky mi pak chvíli trvá, než se s ním „domluvím“. Vařím – li pro dva (dvě porce), nebo pro sebe (také dvě porce, na dnes i na zítra), bohatě mi stačí můj historický nerezový indický papiňák, koupený kdysi na Národní třídě v OD Máj, v době než byl Kmartem, Tescem, MY a Májem Národní s křídly.

Mám zkušenosti s chytrou houbou. Vcelku dobré.

Ale stejně mám od dětství nejradši chytrou lišku. Tu z knížky O chytré kmotře lišce, kterou v roce 1937 napsal a nesmrtelnými ilustracemi ozdobil Josef Lada. Chytrá liška uměla mluvit, poradila si s telefonováním, s psaním dopisu i s loveckými psy, co ji neměli rádi, protože cítili šelmí konkurenci a žárlili na ni. Kmotra prováděla šprýmovné kousky, leckdy někoho napálila, ale ve své pohádkové zvířecí chytrosti zdolala různé nástrahy a stala se vzorným hajným na Malinovém vršku.

Musím si pustit aspoň jeden díl večerníčkové verze z roku 1982 s vyprávěním Jiřiny Bohdalové. Třeba „Sláva telefonu“?