Na konferenci TED jsem narazil na prednašku Why Mayors should rule the World od Benjamin Barber, který patří mezi přední americké politology a je také autor světoveho bestseleru Jihad vs. McWorld. Benjamin Barber má docela pádné argumenty proč to tak udělat. Jako například, to že starosta v daném městě nejen žije, ale mnohdy se tam narodil, vyrůstal, navštěval školy, čimž je blíže občanům a také zná dané problemy dané oblasti mnohém lépe, než třeba premier vlady...
A konec konců města tu byli mnohem dříve než státy, třeba Alexandrie je podstatně starší než Egypt, Istanbul, Constantinopol je starší než Turecko, ...
Celou přednášku si v angličtině můžete prohlednou tady:
Ohledně měst Ben připomína několik zajimavých čísel, jako to že ve městech žije 50procent světové populace, a v zapadním světě je to dokonce 70 procent. Dale vyzvyhuje rozdíly mezi Politikem a Starostou, kde politk je většinou člověk, který patří do nějaké strany, ktera zastavá polické teorie jak k problemu přistupovat, ale na druhe straně starosta nastalé problémy musí zkutečně řešit, problém za problémem, takže je defakto opakem politika.
Jeho vize je, že by v parlamentu měli být jen starostové, on sam krasně vystihuje "parlament of mayors is parlament of citizens and we are citizens" či-li parlament starostů je parlamentem občanů, tedy nás. Celou přednášku uzavíra: ja jsem připraven vrátit demokracii zpět do našich rukou... are you?
Ale ja bych šel přece jen ještě dál, ja bych dal městům pravomoc vybirat daně a pravomoc nakladat s nimi. Role statu by byla jen o nastavení jakéhosi právního rámce. Představte si jak by vše bylo efektivní, napřiklad Mostecko by mohli nastavit nižší daně jak třeba Praha a nalakat investiční pobídky právě do jejich okolí, které by přinesli zaměstnanost.
Stat se snaží nastavt pravidla paušalně a rovnoměrně, ale je jasné, že svět nění (a nikdy nebyl) rovnoměrný a města zrovna tak. Přece Luhačovice asi nikdy nebudou nikdy průmyslová jako Plzeň a stejně tak Plzeň nebude nikdy turisticky vyhledavaným mistem jako Praha. Každé město má svoje silné a slabé stránky, dejme jim volnou ruku zvelebovat pravě tu silnou! Flexibilita by se projevila v absolutně všech možných oborech. Když to trošku nadnesu tak například město A by se rozhodlo investovat vice do školství než město B ktere zvolilo cestu kvalitní zdravotní péče, takže nakonec by město A mělo větší přijem ze studentů, kteří dojížději z ostatních měst za kvalitní vyukou a do města B zase profituje z pacitentů.
Představte si že by si například Ostrava sama mohla rozhodovat jak naloží s daněmi, které proudili z těžby uhlí a použila je na vlastní rozvoj. Dneska mohla byt nejprogresivnějším městem ve střední evropě s kvalitními univerzitami, kvalitním zdravotnictvím a infrastrukturou. Ale takto byli peníze státem přerozděleny... z miliard korun které se mohli použít na konkretním mistě a konkrení projekt se přerozdělením stalí stokoruny na tisice (mnohdy né zrovna smysluplných) projektů, které nakonec žádnou prosperitu nikomu (natož tak Ostravě) nepřinesli a už ani nepřinesou. Míň přerozdělovaní, víc prosperity!
Je mě jasné, že kdyby si každý starosta po vyhraných volbách nastavil daně a jak sněma naloží podle svojeho uvážení, tak by nastala velká nestabilita a, nebo kdyby se starosta rozhodl, vybrat učet a odstěhovat se na sejšeli...a možna milion dalších problému ale tyto nedostatky se daji poměrně snadno řešit, rozhodně snadněji než problem typu, jak přinest prosperitu do míst, kde je spousta lidí čekající na přiležitost.
ja jsem připraven na lepší život... are you?
