Žízeň a krize

Jeden známý mi nedávno vyprávěl o tom, co zažila v práci jeho přítelkyně. Historka mne natolik zaujala, že jsem se jí rozhodl písemně reprodukovat. Je to ze života a všechno je to pravda pravdoucí (jména si však z pochopitelných důvodů nechávám pro sebe - nerad bych vyrobil potíže osobě, která to vyslepičila).

V jednom malém městě je podnik (nebo spíš provozovna – jedna budova a pár desítek zaměstnanců) a do toho podniku se přijel podívat jeho pan majitel. Není to nic neobvyklého – majitelé podniků se na ně občas i přijedou podívat a zkontrolovat si svůj majetek. Tenhle se vyškrábal ze své limuzíny a s přísným výrazem ve tváři a vedením podniku v patách si prošel celý provoz.

Po prohlídce pan majitel sdělil vedení, že by si chtěl promluvit se zaměstnanci a sdělit jim několik zásadních myšlenek. Človíček pověřený vedením podniku srazil paty, prohlásil že to není žádný problém a pak se ještě zeptal, jestli by se mezitím pan majitel nechtěl občerstvit.

Majitel hlad neměl (prý absolvoval oběd s obchodním partnerem), zato však měl žízeň a tak prohlásil, že se chce napít. Jedna z přítomných dam okamžitě odběhla a vzápětí se vrátila se sklínkou a lahvičkou dobře vychlazené minerálky. Majitel však prohlásil, že tohle rozhodně pít nebude, jelikož on pije pouze minerálku jedné jediné značky (nebudu jí jmenovat – nechci být obviněn z nepovolené reklamy). Vedoucí s účetní odmetelili do kanceláře a obvolali všechny obchody ve městě, jenže ani v jednom z nich tuto značku minerálky nevedli (místní smetánka dávala zřejmě přednost jinému moku).

Vedoucí se schlíple vrátil k majiteli a sdělil mu, že ta jeho minerálka je bohužel nedostupná. Majitele tato neblahá zpráva rozladila a vyjádřil pochybnosti nad tím, jestli je vhodným vedoucím pro jeho podnik někdo, kdo ani nedokáže sehnat láhev minerálky. Jelikož uměl vyjadřovat pochybnosti velmi přesvědčivě, vedoucí se orosil,  kvapně se vrátil do kanceláře a za pomoci dalších třech lidí začal pátrat, telefonovat a prohánět Internet. Zjistili, že tato minerálka je oblíbeným nápojem celebrit, že lahvička (O,7 litru) tohoto nápoje stojí okolo sedmdesáti korun a že nejbližší obchod, ve kterém se dá koupit, je v okresním městě (vzdáleném dvacet kilometrů).

Pro minerálku bylo potřeba fofrem zajet a tak za tímto účelem svěřili jednomu zaměstnanci podnikovou dodávku. Jelikož vybrali mladíka se závodnickými sklony, byla mise splněna v neuvěřitelně krátkém čase a tak se pan majitel mohl konečně nabumbat.

Majitel několika doušky zažehnal nebezpečí dehydratace a pak pronesl svou řeč k zaměstnancům. Stručný výcuc z jeho projevu by mohl vypadat asi takto: „Je krize, musíme šetřit, nesmíme připustit sebemenší plýtvání a všichni se musíme uskromnit“.

Tak a to je všechno. Dobrý, ne?