Co je na ženách pěkného?

Nedávno jsem se přimotal do diskuse pod článkem, který pojednával o nakupování bot (občas vlezu někam, kam bych asi neměl). Ve článku byl mimo jiného i popis toho, kterak nějaká dáma nakupovala boty se svým partnerem a já namítl, že „jsem v životě neviděl chlapa, který by partnerce asistoval při nákupu bot. Dokonce bych si troufl tvrdit, že chlapy dámská obuv vůbec nezajímá“. Mé reakce se „chytla“ jedna z diskutujících a napsala: „Prosím, pane Miroslave, jménem chlapů vysvětlete ženám, co je na nich vlastně pěkného, napište o tom třeba svůj článek. Těším se.“

„No jasně, jako prd“, řekl jsem si. Když jsem měl později čas, uvařil jsem si kávu, usedl k počítači a – nic. Najednou jsem si uvědomil, že já vůbec nevím, co by na ženách mohlo být pěkného. Vážně – ženy jsou tak zvláštní, hašteřivá, a svéhlavá stvoření, že vůbec nechápu, co by se na nich mohlo chlapům líbit (snad kromě jejich poměrně zajímavé anatomie). Né – to si dělám srandu! Tak tohle si opravdu nemyslím (většinou).

A  teď znovu a doopravdy: Já asi skutečně nemohu ženám nic vysvětlovat „jménem chlapů“, jelikož nevím, co si myslí ostatní chlapi (já se o ženách s kamarády moc nebavím). Takže vše, co teď budu psát, je nutné brát jako můj osobní názor.

Snaha žen o vzhledovou „dokonalost“ mi přijde komická a zbytečná a vyletěl bych z kůže, když slyším svou neteř, jak říká: „Já jsem nějak přibrala – musím aspoň kilo shodit“. Moje reakce pak zní: „Nojo, o kilo těžší se ani nevdáš“ , ona mi řekne, že jsem „blbej“ a už jsme v sobě. Já si ale opravdu myslím, že je přece normální, že každá žena má od přírody trochu jinou postavu a že to je dokonce hezké a přitažlivé – modelky (které prý mají na sebevědomí žen destruktivní vliv) mi připadají nezajímavé, protože jsou stejné – jak sériové výrobky z fabriky (vždyť by to byla hrůza, kdyby všechny ženský vypadaly jedna jako druhá!).

Stejně tak bych se zvencnul, když ženská „řeší“, co si má vzít na sebe –  milé dámy, oblékejte a obouvejte si to, v čem si připadáte přirozeně,  pohodlně a hezky. Žena může být pěkná jak v riflích, vytahaném tričku a teniskách, stejně tak jako v nějaké róbě a botkách od Gucciho.

Pokud bych se měl „snížit“ k ryze vzhledovému hodnocení - vím, že mezi muži jsou „horňáci“ a „spodňáci“, jedni že upřednostňují štíhlé postavy a jiným se zase líbí plnější tvary, někteří upřednostňují blondýnky, jiní zrzky atd. Já jsem v tomto směru tak trochu „úchyl“ a na ženě nejdřív vnímám oči a obličej. Pokud má hezké oči a zajímavý obličej („zajímavý“ rozhodně nemusí znamenat „dokonale krásný“) většinou mi připadá pohledná, bez ohledu na to, jestli je jak proutek a nebo „baculka“.

Některé ženy si možná myslí, že muži jsou přízemní chlupatá stvoření, schopná vnímat na ženách pouze pohlavní znaky. Jenže to asi není tak úplně pravda. Byť nechci tvrdit, že oko mužovo zcela mimoděk, neovladatelně a se zalíbením nemrkne do pěkného výstřihu a nebo nespočine na ladných bocích, myslím si, že na ženách je nejdůležitější to, čemu by se dalo říct „charisma“ - alespoň u mne to tak funguje. Už mnohokrát se mi stalo, že jsem potkal ženu, která byla od pohledu skutečně „kočka“, jenže pak řekla a nebo udělala něco nesympatického a najednou mi pěkná už nepřipadala. No a naopak – dívka, která je zdánlivě „obyčejná“ se hezky usměje a nebo pronese něco vtipného a já si náhle uvědomím, že je vlastně půvabná a že je mi její přítomnost příjemná.

Co je tedy na ženách pěkného? No, z hlediska mužů asi právě to, že jsou to ženy. Já si myslím, že pokud má žena milý úsměv, zdravé sebevědomí a hezké vystupování, tak už na ostatním moc nezáleží – pro mě je pěkná.