Teprve nyní, kdy jsme si řekli pár základních informací, se můžeme dostat k definici tantry. Tak je tomu ve všech indických filosofických a duchovních spisech zvykem, když se vykládají nějaká učení. Ale jako vždy, i zde má každý sanskrtský výraz více významů, v nichž se užívá a záleží tedy na kontextu.Tantra znamená především vlákno, nit, předivo, to, co vše spojuje a propojuje, aby bylo dosaženo celistvosti. Míní se tím mnoho oddělených postupů, procesů, které mohou existovat samostatně, ale propojí-li se navzájem, dostávají jiný význam a dosahují jiných výsledků. A to je smyslem tantry – navléknout všechny tyto korálky na nit a vzniklý růženec (v Indii mála) slouží k něčemu vyššímu a pomocí něj vyššího dosahujeme.
Zároveň lze chápat tantru jako tkanivo, pavučinu, která symbolizuje propojení všech vláken a uvědomování si všeho, co se děje kdekoli v této pavučině. Je to tedy jakási symbolika nadvědomí, kosmického vědomí, uvědomění si, že jsme součástí veškerého celku, ačkoli jsme zároveň individuální vědomí.
Tantrou se potom nazývají mystická a magická učení a později i spisy vysvětlující teoretické i praktické otázky. Ačkoli jako název se objevuje tantra až někdy v 6.století, existovala již tisíce let předtím a byla předávána ústně z učitele na žáky. Zde je třeba opět připomenout to nejdůležitější v tantře – vztah učitel (guru) a žák. Můžete potkat mnoho učených, moudrých i hodných lidí, kteří vám skoro všechno vysvětli, ale to nejsou guruové. Guru je ten, kdo poznal brahma, žije v brahma a dokáže předávat brahma. Jak ho rozeznat od těch, kteří se za guruy jen vydávají? Je to těžké. Pravý guru (sat guru) k vám nějakou situací sám přijde v pravý čas na úrovni vašeho poznání a je jen na vás, jestli ho poznáte nebo propásnete svou necitlivostí tento vzácný okamžik. On vám nebude nic viditelně nabízet, nebude vás o ničem přesvědčovat, ani vás vychvalovat. Je tu proto, aby vás svou přítomností očistil, aby odstraňoval vaší nevědomost a přiváděl vás ke světlu, k Poznání. Protože každého žáka vede osobně, individuálně a má pro něj jen jeho vlastní doporučení, nesnaží se za každou cenu přednášet a vyučovat. Nemusí být nijak nápadný vzezřením, oblečením, svými činy. Může být asketa a nemusí, může být mnich nebo žít sexuálně, nepředvádí své siddhi (nadnormální síly), nedělá zázraky. Zázrak je, když pochopíte, váš život se změní a začne od vás odpadávat vše zbytečné. Rozhodně vás guru na sebe neváže. Někteří žáci mají potřebu ho uctívat, jak je zvykem v Indii, tak je nechá, od ostatních to nevyžaduje. Guruovi se slouží. Smyslem této služby (séva) je jednak vyjádření úcty a dále uvědomění si důležitosti pokory. Proto se všechna slova gurua přijímají jako slova z brahma, od samého Boha. Nicméně guru musí stále své žáky sledovat a v pravý čas je přivést k nalezení vnitřního gurua v nich. Nepraví guruové si naopak své žáky udržují, činí je na sobě závislými a zastaví tak jejich duchovní vývoj. Žák třeba až časem pozná, že se dostal k podvodníkovi, který se za gurua vydává. Je to jeho zkušenost, kterou měl projít a měl by pak takového člověka opustit. Vše o vztahu guru a žák je popsáno ve spisu Guru Gíta, známém a zpívaném po celé Indii.
Když přijde ten pravý čas, udělí guru žákovi zasvěcení (díkša). To může probíhat mnoha způsoby, dle uvážení gurua, buď rituálem nebo bez zvláštních obřadů. Časté však je, že žák dostane duchovní jméno, osobní mantru a málu. Mála je růženec se 108 korálky a 109. korálkem, který je zvlášť označen a přes který se nepřechází při odříkávání mantry, nýbrž se od něj vrací zase zpět. Toto vše volí guru pro žáka doslova „na tělo“. Spolu s předáním mantry a všeho ostatního, předává učitel také energii (šakti), která pomáhá žákovi při jeho praxi (sádhaně). Toto předání opět probíhá různě, u každého jinak – pohledem do očí, dotekem mezi očima nebo na temeni hlavy, ale také třeba na prsou v oblasti srdeční čakry, na konci páteře, obejmutím, polibkem, sexuálním spojením. Je mnoho způsobů, někdy i zvláštních a je třeba je pochopit a přijmout. Osobní dar mály od gurua má v sobě velkou sílu a žáka navždy s ním spojuje, ale můžete také obdržet provázek, prsten, cokoli nebo třeba i hudební nástroj. V tomto smyslu je posvěceno i jídlo, kterého se guru dotknul. Proto dostává od svých žáků nebo ctitelů dary – obvykle při setkání s ním, kterému se říká daršan, což znamená vidět světce, Mistra – většinou je to ovoce nebo sladkosti. Ty nemůže všechny sám sníst, tak je rozdává dalším a tím je požehná. V tomto smyslu je tedy každý dotyk od gurua požehnáním a dokážete-li ho s pokorou přijmout, může odstranit některé vaše vnitřní překážky na duchovní cestě. Ostatně je tato praxe požehnání obvyklá i u křesťanů. Guruovi se vyjadřuje ta největší úcta tím, že se před tím položíte na zem a dotknete se jeho nohou. Tomu se říká pranám. Nohy gurua jsou totiž považovány z jeho fyzického těla za nejsvatější místo. Proto v ášramu, kde působí, když není přítomen, jsou na jeho sedátku položeny jeho sandály (padúka).
Toto všechno jsou zdánlivé maličkosti nebo nepodstatné povrchní věci. Avšak jsou důležité pro předávání beze slov. Nejvyšší Poznání se nedá vložit do slov, lze je získat jen tím, že se mu otevřete s láskou, tím, že oněm nepřemýšlíte. Pravý guru (sat guru) je považován za jeho zhmotnění v těle. Proto jste-li mu s důvěrou otevřeni, dojde k vzájemnému propojení a vy získáváte nejvíce mlčením, již jen jeho přítomností. Dá se to trochu přirovnat ke vztahu milenců, kteří si také rozumějí beze slov. Proto je třeba cítit ke guruovi především lásku. Ta se někdy může spojit i s tou láskou lidskou, ale to již záleží na guruovi, jaký si vytvoří odstup. Ovšem ani to nemusí znamenat, že tím žák (žákyně) nezískali.
Jiří Mazánek
