Rozpravy o tantře – 2. část

Nyní jsme si nastínili důležitost duchovní cesty a gurua. Jak souvisí tantra s duchovní cestou a proč je zrovna ona celostní? Jak jsme si řekli, je duchovních cest mnoho. Ve skutečnosti je však pro každého jen jedna, ta jeho individuální, vlastní. Protože to většina lidí, či hledajících sama nepozná, obrací se na duchovního učitele. Pokud je to opravdu guru – protože dnes se vyskytuje zvláštní druh člověka, a to duchovní učitel, ve velmi hojné míře, ale obvykle se jím sám vyhlásil, nebo si ho vyhlásí lidé sami – tak dokáže rozeznat, co jeden každý žák neboli čéla či šišja potřebuje a průběžně mu poskytuje osobní vedení. Svými radami a doporučeními ho k sobě neváže, naopak ho učí, jak má sám nalézt vnitřní svobodu. To je totiž vedle nejvyššího poznání pravý smysl duchovní cesty. Dnes ale většina „gurů“ místo toho na sebe žáky váže, udržuje si je sliby dalších skvělých cvičení, obvykle tajných, která nikde jinde nezískáte a vytváří tak tzv. svoji cestu, školu, učení, které je samozřejmě lepší než ty druhé. Ve skutečnosti však všechny pravé cesty usilují o totéž – aby člověk našel sebe sama, svého vnitřního učitele a ten ho vedl. A zde je další nebezpečí. Vedle těchto žáků – ovcí, kteří bez učitele neudělají ani krok, ve všem ho napodobují, citují a jsou na něm závislí, jsou tu zase jiní hledající, kteří říkají, že žádného gurua nepotřebují, protože mají toho svého vnitřního. To se podařilo ve světě jen několika málo vyvoleným. Je až s podivem, kolik však je u nás takových vyvolených. Mít učitele není nic podřadného, učí to pokoře, službě a poznání sebe. I ti největší guruové měli svého duchovního učitele, po celý život mu byli vděčni a vyjadřovali mu úctu.

Nakonec jsou tu ještě jedni. Ti říkají, že se učí od všech. Přečtou všechny knihy, navštíví
všechny semináře a přednášky a dělají vše, ale ve skutečnosti nic pořádně, jen povrchně.
Ano, je mnoho cest, většina z nich je dobrá a mohou dovést k cíli, ale musíte si vybrat jednu
a tu praktikovat pořádně, jinak nedosáhnete žádného výsledku. Důvod je prostý. Určitými
cvičeními v sobě vytváříte určité energetické okruhy a jinými zase jiné. Pokud chcete
kombinovat více cvičení, musíte vědět, která nepůsobí proti sobě. Trochu to připomíná ten
dort pejska a kočičky. Vše, co do něj dali, bylo dobré, ale výsledek jim neudělal dobře. Takže
méně ale vytrvale, je více.
Nyní se vrátím k védám. V nich se píše, že jsou tři hlavní cesty vedoucí ke spáse. První
cesta vede přes ovládnutí myšlení. O té je toho nejvíce v Pataňdžaliho spise Jóga sútry.
Ovládnete-li, zkrotíte-li svou mysl, dostanete se do stavu za ní. V tomto nadvědomém stavu
vše poznáváte a prožíváte naplno svou existenci. Praktickým cvičením je tu především
meditace. V tomto stavu se vám přirozeně zastavuje dech. Druhá cesta vede přes dech.
Obvykle se jí říká pránájáma, protože při ní ovládáte postupně životní energii, pránu.
Praktickým cvičením je tu úsilí o co nejdelší, přirozené zadržení dechu. To se nacvičuje
různými druhy dechových technik, které jsou založeny na poměrech dob nádechů a výdechů,
později zádrží po nádechu a výdechu. To vše má vedle velkého oživení těla vliv na zklidnění
mysli. Nakonec dojde k takovému zadržení dechu, že se zastaví mysl a nic v ní nevyvstává.
Je tedy opět dosaženo meditace, později nadvědomého stavu. Jak je vidět, obě tyto cesty
přistupují vlastně k témuž každá z jiné strany a dosahují stejného výsledku.
Třetí cesta vede přes semeno (rétas). V ní se předpokládá, že největší silou v člověku
je sexuální energie. Ta je vlastně součástí nejvyšší božské energie, kundaliní, jenom je
nesprávně užívána. Touha po uspokojení pohlavní touhy, která vyplývá z přitažlivosti
obou polarit, vede k touze tyto dvě polarity spojit, aby bylo dosaženo zklidnění, harmonie,
čili původního stavu, jaký byl v neprojeveném bytí. Spojí-li se tyto dvě polarity, přestanou
existovat a je jen jedno - ani kladné, ani záporné, ani mužské, ani ženské. Celý vesmír, který
je tím, že je projevený, v polaritě, se snaží dosáhnout harmonie a tak vytváří rovnováhu mezi
přitažlivými a odpudivými silami. Proto krouží planety kolem Slunce a navzájem mají mezi
sebou přesně dané vzdálenosti vzniklé zase jejich přitažlivými a odpudivými silami. Proto
také vše projevené, ať neživé či živé, se skládá z částic, které jsou opět vzájemně mezi sebou
drženy jistými poměry těchto polaritních sil a tím vytvářejí konkrétní tvary. A tak je tomu
obdobně v makrokosmu i v mikrokosmu neboli jak nahoře, tak i dole.
Připomeneme si, že také v našem vnitřním mikrokosmu se přitahují Šiva (v hlavě) a Šakti (u
kořene páteře). Problém je v tom, že Šakti, která sídlí v podstatě v pohlavních orgánech, a
která touží po Šivovi, zároveň zahřívá tyto orgány a probouzí jejich touhu po sexu, která je
přirozená. Člověk tedy uspokojí tuto touhu po sexu a Šakti, místo aby stoupala vzhůru
k Šivovi, tak odchází dolů i s životní silou (pránou), která se tím vyčerpává. Takže to, co by
mohlo vést k životu věčnému, vede naopak k předčasnému opotřebování organismu, těla
fyzického. To je však velkým prostředkem k tomu, abychom mohli usilovat na duchovní
cestě. Proto většina cest volí jednodušší, ale ne zcela přirozený způsob potlačení sexu, zákaz
sexu, celibát. Na rozdíl od toho tantra sexuální energii nepotlačuje, nýbrž usiluje o její
ovládnutí. Jejím nositelem je semeno – a to jak u muže, tak u ženy, proto se mluví o
ovládnutí semene. Již zde vidíte, jak se toto liší od všeobecné představy, že tantra je ten
nejbláznivější sex a úspěch v ní budou mít především nadsamci a nymfomanky. Opak je
pravdou, ale zároveň je třeba upozornit, že to není cesta pro každého. To ostatně není žádná
cesta. Speciální cvičení, která tu jsou, vyžadují určitou míru potence. Ten, kdo ji však
nedovede ovládat a nedokáže to nikdy – což určí guru – by se tantrou neměl nikdy ani
zabývat. Nutil by se cvičením k nepřirozenému potlačování sexuální energie a mohl by získat
psychické problémy. Protože se však v podstatě u nás všechny kurzy tantry soustředí jen na
tzv. tantrické masáže a žádná cvičení neprovádějí, tak to nehrozí. Neuvědomují si ale, že na
tyto masáže chodí normální lidé, kteří si chtějí užít, uspokojit se, o žádnou duchovní cestu
nestojí a většinou uspokojeni nejsou jako v erotických klubech (avšak i to někde dělají) a
odcházejí přebiti zvýšenou sexuální energií, s níž neumějí pracovat. Takže ji nevyužijí a
doma si ji opět vybijí obvykle sami. To považuji za nezodpovědné. I kdyby člověka před
masáží poučili, nedokáže s energií pracovat, protože to je dlouhodobá záležitost, která se musí
nacvičovat obdobně jako dechová nebo meditační cvičení. Pro takového člověka je příznivější
normální sex nebo erotický salón. Ovládnutí semene vyžaduje mnoho tělesných, dechových,
mentálních i dalších cvičení, která se musí provádět delší dobu a správně, pod vedením gurua.
Teprve potom může sexuální energie, přesněji semeno, stoupat a přeměňovat se na ódžas,
duchovní energii. Ovládnout zadržení semene může jistě také nějaký gigolo, ale ten ji
nepřeměňuje na energii duchovní. Tím se stává pouze tantra nejúplnější duchovní cestou,
protože využívá všech možností člověka.
 
Jiří Mazánek