Rozpravy o józe

O tom, jak je stará jóga, se můžeme jen domnívat, protože v Indii, kde má původ, bylo odpradávna zvykem, že se nic nezapisovalo, ale předávalo ústně od učitele (gurua) k žákovi. Tyto poznatky byly v jazyku seslaném od bohů zřecům čili ršijům, nazývaném sanskrt a psaném později v písmu dévanágarí. Navíc, aby se lépe zapamatovaly, byly ve verších a zpívaly se nebo rytmicky recitovaly. Také se v nich nic nevysvětlovalo – na to byl guru, pokud to uznal za vhodné – jen konstatovalo, takže byly maximálně zhuštěné a stručné. Teprve mnohem později, v prvním tisíciletí našeho letopočtu se začalo zapisovat. A tehdy vzniklá první dílo o józe od Mistra Pataňdžalího Jóga sútry. Z něj potom vycházejí všechny školy jógy, které známe a stavějí třeba jen na jedné sentenci celou svou teorii i praxi. Vrátíme-li se však zpět, tak můžeme říci, že v archeologických nálezech z tehdy slavných indických měst Móhéndžódára a Harappy se našla pečetidla, na nichž jsou osoby sedící v jógických pozicích. Takže již před 5.000 lety byla jóga známa, a když si uvědomíme, že se musela její nauka a zkušenost dlouhou dobu rozvíjet, než se ustálila, pak vznik jógy je ještě dále.

Slovo jóga pochází ze sanskrtu a v překladu má, jako hodně sanskrtských slov, více významů, podle kontextu. Jednak může znamenat jho, čili dobrovolné omezení se, odříkání, abychom něco získali, co nám umožní více poznat sama sebe. Dále také je jóga sjednocení, spojení, tedy ve významu našeho individuálního já s nejvyšším Já. Podle Pataňdžaliho Jóga súter je jóga zastavení či zkrocení všeho toho, co vyvstává v mysli (látce mysli – čitta). Je-li tohoto stavu dosaženo, jsme ve svém přirozeném stavu (svarúpa). Ten se vyznačuje klidem, blažeností a poznáním. Toto poznání je přímé, intuitivní, nezískané studiem či přečtením knih. Není-li tohoto stavu dosaženo – což, jak víme, je u většiny lidí – bere na sebe látka mysli pět druhů proměn, které nám způsobují nevědomost a utrpení. Většina bytostí trpí a chce se svého utrpení zbavit a zažívat štěstí, i když si pod ním skoro každý představuje uspokojování svých stále trvajících tužeb. Každé takové uspokojení s sebou nese odplatu v podobě další touhy, protože ta vzniká vzápětí po jejím uspokojení. Člověk by chtěl stále znovu a znovu opakovat ten pocit, který vzniká chvilkově při uspokojení jeho žádosti. A není divu – vždyť je maličkým odleskem té nejvyšší blaženosti. Tu si můžeme představit jako drahokam (čintámani) s mnoha vybroušenými ploškami a každá z uspokojených žádostí je jednou z těch plošek. My toužíme po několika nebo jedné z těch plošek, ale nikdo po celém drahokamu. Důvodem je naše nevědomost a tím neschopnost rozlišovat, co je pro náš život správné a co nesprávné. Toto rozlišování (vivéka) spolu s nepřipoutaností nebo přesněji nezabarvováním mysli  žádostmi (vairágja) jsou základními pilíři, na nichž staví jóga. Avšak mysl sama toho není schopna hned. Potřebuje nějakým způsobem na to připravit, zpevnit se a zklidnit, aby to dokázala. K tomu je třeba pravého učitele (sad gurua), který obvykle již tuto zkušenost má a stále ji zažívá a tudíž ji může předávat. Ten má absolutní autoritu a důvěru žáků, neboť nezvyšuje jejich pochybnosti, nýbrž je individuálně, přísně, ale chápavě vede ke světlu v nich. Ano, poeticky vede od temnoty ke  světlu (džjótir), které v nás stále svítí a je jen zakryto závojem (ávarana) naší nevědomosti. Takže, jak pochopíme, tento závoj iluze (máji) spadne a my žijeme v Pravdě. Jak je psáno i v evangeliích, řekl Ježíš, že Pravda nás osvobodí. Myslí se tím od utrpení, kříže, protože potom už jednáme pouze správně, v souladu s nejvyšší vůlí či harmonií vesmíru. Vše totiž existuje díky harmonii sfér, která je založena na přítažlivosti a odpudivosti sil, které jsou vzájemně vyrovnány. Pokud je jejich poměr narušen, vznikají katastrofy ve vesmíru, nemoci a utrpení v nás. Proto také další z nejstarších spisů o józe se jmenuje Hatha jóga pradípika – Lampa k józe. I v něm se mluví o obdobných věcech jako v Jóga sútrách, ale spis Pataňdžaliho je zaměřen na osm stupňů, jimiž se postupně prochází, aby se ovládlo tělo, dech, smysly, energie a mysl – kdežto v Lampě k józe jde především o cviky probouzející hadí energii (kundaliní) a její vedení šesti čakrami vzhůru. V nejvyšší čakře opět dochází ke sjednocení božské ženské energie kundaliní s Šivou, mužskou energií a tím k osvícení. 

Za zmínku stojí říci, že tehdy je slyšet nejznámější mantra jógy – óm, je slyšet vnitřním sluchem a sděluje nám nejvyšší, slovy nesdělitelné poznání. O této prvotní slabice, z níž povstal celý projevený vesmír, která se nazývá pranava, náda brahma a mnoha dalšími výrazy, se zmiňují také další nejstarší indická písma – védy. V nich je zaznamenáno nejstarší poznání indických ršijů nejen o józe, ale o všem, co je podstatou věčného řádu (sanátana dharmy) vyjadřujícího se ke všem otázkám denního života. Ale o tom až někdy jindy.

                                                                                                                                           Jiří Mazánek

Poznámka:

Autor článku vede již mnoho let kurzy jógy a bdělosti v  tělocvičně u 7. koleje Masarykova nádraží v Praze. Hledá tam svoje vnitřní světlo a pomáhá je objevovat i druhým. Více na www.jirimazanek.info