Rozpravy o józe - 9. část

Řekli jsme si, že se pomocí jógy očišťujeme, abychom se zbavili příčin utrpení nebo je alespoň oslabili a dosáhli soustředění. Důvodem je to, že buď většinu svých činností provádíme pod vlivem svých sklonů, které pocházejí z našich dřívějších činů a vytvořily tak karman. Ten se projevuje tím, že v různých situacích uvolňuje to, co bylo nashromážděno, aby se to vybilo ve zpětných reakcích. Člověk tak nevědomky jedná vždy podle toho, co je obsahem jeho dřívějších činů, které se projevují pomocí mysli a jejích výkonných orgánů a říká, že takový prostě je. A nemůže se z toho vymanit, pokud nezačne na sobě pracovat. V tomto smyslu se také zrozuje do určitých znamení zvířetníku, která se vyznačují určitými vlastnostmi. Nezačne-li na sobě vnitřně pracovat a uvědomovat si sebe sama, nezmění působení planet a bude typickým zástupcem svého znamení, i kdyby dělal, co se dá. V tomto smyslu nám může být ukázkou život Paramahansa Jógánandy, jak ho popsal ve své knize Autobiografie jógina. Tato velmi otevřeně napsaná kniha nám dokazuje, že se lze ze svéhlavého, rozmazleného a neústupného Kozoroha dopracovat k nejvyšší, osvobozené duchovní bytosti. Ale nestačilo jen spálit horoskop a říci, že na něj planety nepůsobí. Ještě mnoho let, i na jeho duchovní cestě pokročilé, se projevovaly vlastnosti kozoroha, jako neochota přijímat rady od duchovně vyspělých osobností a teprve to, že vždy byl trpce poučen nějakým utrpením, ho přivedlo k pokoře.

Další důvod, proč se snažit dosáhnout soustředění, je ten, že většina lidí si vůbec neuvědomuje, co dělá a na co myslí.  Během dne vykonávají mnoho zbytečných pohybů a činností, přemísťují věci a pak je hledají, něco řeknou a zapomenou, že vůbec něco říkali, na něco myslí a hned to zapomenou, z dlouhé chvíle jedí a nevědí o tom a když jedí, myslí na něco zcela jiného a obdobně i při dalších činnostech. Přitom soustředění je třeba při každé činnosti, abychom dosáhli skutečného výsledku. Nebude-li se soustředit řidič – nabourá,  nebude-li se soustředit kuchař, jídlo se nepovede a nebude chutné nebo v něm dokonce budou negativní vibrace a ty mohou způsobovat citlivějším lidem nemoci. Snad si řeknete, že některé věci nejsou tak důležité, ale při provádění duchovní praxe zjistíte, že vše je důležité a začnete se zabývat tím, aby ani jedna vaše myšlenka nevznikla sama sebou, nýbrž jen proto, že chcete vy. Tím se dostanete k jejich ovládnutí, zkrocení a vaše mysl vás přestane ovládat, bude pracovat jen na váš povel, vy ji budete řídit. A pak začne  vznikat schopnost opravdu se soustředit. Většina meditujících totiž vůbec nemedituje, spíše se nechává unášet svými představami, pokud možno příjemnými. A to ještě podporují často i učitelé, kteří jim tyto představy sugerují při řízených meditacích. Staňte se pány své mysli a zastavte ji (stav unmaní).

V tomto smyslu jsou snad asi nejpodstatnější dvě další příčiny utrpení (kléši), které jsou spolu nerozlučně propojeny. Je to toužení po tom, co je příjemné, přitahování k příjemnému, libému (rága)  a odpor k nepříjemnému, odpuzování od toho, co je nepříjemné (dvéša). Obojí vzniká v důsledku dříve prožitého něčeho příjemného nebo nepříjemného. To si potom vybavujeme v mysli a toužíme po tom znovu, vzniká jakási žízeň po zážitku, která, když není naplněna, způsobuje pocit utrpení. Hodně duchovně na sobě pracujících lidí si myslí, že tedy nesmí mít žádné příjemné zážitky a vzdávají se jich jakousi nepravou askezí. Je to určitý alibismus – radši nic, aby mě to nesvádělo. Jenže svody nejsou v předmětech, ale v naší mysli. Tam je musíme vnímat, pochopit a správně zpracovat.  V tomto smyslu je třeba správně vnímat citát z evangelií, kde se praví, že pohoršuje-li tě nějaký tvůj úd, zbav se ho a odhoď od sebe. Křesťanští „světci“ si tak usekávali i ruku nebo oči. V Rusku byly dokonce sekty, které si za plného vědomí vypalovaly pohlaví. Ve středověku to došlo tak daleko, že za příčinu všech svodů začala být považována žena, protože sváděla k hříchu, a byla prohlášena za dílo ďábla a méněcennější než muž, včetně jejího pohlaví. Nehledala se příčina v mysli těch, kteří toužili, ale v tom kolem nás. A tak je třeba i chápat smysl přitahování a odpuzování. Není důvodu k tomu, abychom si nemohli pochutnat na dobrém jídle, radovat se z pomilování se či z přírody, ale všechny tyto zážitky bychom měli prožívat jen v tom daném okamžiku – také všechny jiné zážitky a nezabývat se jimi dále. Jedna chvíle přináší toto a jiná zase ono. Ostatně podobně je tak psáno i v knize Kazatel, že je chvíle radosti a chvíle smutku, chvíle práce a odpočinku atd. Všechny tyto prožité zážitky za normálních okolností v mysli vytvářejí otisky, vrypy, které se potom oživují a vzniká z nich touha po jejich opakování a utrpení, není-li to možné. Smyslem je tedy nevytvářet tyto otisky v mysli,  neulpívat na situacích a zážitcích – ať už jsou jakékoli, i těch tzv. nejduchovnějších – a nechat k sobě situace přicházet přirozeně samotné, podle vesmírné harmonie. Ostatně takto se o tom mluví pro změnu v taoismu, že máme plynout s projevem taa a nesnažit se zasahovat. Vůbec to neznamená, že nebudeme nic dělat, ale to, že jsme v souladu s boží vůlí, že vnímám přirozený běh věcí, stáváme se nástrojem bez ega, a je to to, co jsme již dříve nazvali íšvarapradiphána. Znamená to otevřít se působení této nejvyšší energie projevující se ve všem, naslouchat uvolněně a stejně tak konat. Pak zjistíte, že prožíváte i příjemné zážitky mnohem intenzivněji než předtím a ty nepříjemné nepřicházejí tak často. Je třeba si však uvědomit, že tento svět přináší obojí a my se jen musíme učit schopnosti to správně vnímat  a přijímat. Jsou věci které nezměníme ani svým trápením se nad nimi.

Dosáhnout správného přijímáme nepříjemných situací není vůbec lehké. Je to práce na celý život nebo hodně životů.  Proto si nevyčítejte, když se vám to nebude dařit. Pokračujte v úsilí dál, jen vytrvalá práce na sobě může přinést úspěch. A buďte si jisti, že ten je možný. Vždyť velké množství jiných před vámi ho dosáhlo.

Jiří Mazánek