Další dvě mravně etické zásady (jamy) spolu dost souvisejí a jsou v dnešní době obzvláště aktuální. První z nich, astéja, by se dala přeložit jako nepřivlastňování, nekradení. Pokud se týká činů, je asi každému jasné, co se tím myslí. Neměli bychom brát druhým, a tím se myslí i společný, státní majetek, to, co nám nepatří. Ale tato zásada proniká mnohem hlouběji, pochopíme-li ji na úrovni slov a myšlenek. Opět se to netýká snad jen autorských práv třeba spisovatelů, skladatelů a podobně, ale i vzájemných vztahů mezi partnery a lidmi. Snažte se vždy být sami sebou, ne někým druhým. Nenapodobujte umělce, politiky, učitele či partnery slovy, gesty, ani jejich myšlením. Postupně takovým přizpůsobováním ztratíte vlastní osobnost a názor, stanete se manipulovatelnými. Ale právě o to usilovaly všechny totalitní systémy, když chtěly mít své stoupence stejné. Mezi ně lze směle počítat nejen systémy politické, jako strany a vlády, ale také různé církve a náboženské sekty. Žádný správný duchovní učitel (guru) neučí žáky závislosti na něm, na nauce, ale naopak podporuje osobité vlastnosti jedince a jejich rozvíjení jeho vlastní, individuální, duchovní cestou. Proto není dobré se v partnerském vztahu přizpůsobovat tomu druhému nebo toho druhého se snažit přizpůsobit sobě. Po nějaké době se to vymstí. Ale zároveň je třeba si uvědomit, že každý vztah je vzájemný kompromis, navíc časem se vyvíjející, a tak si spolu citlivě vždy probírat to, v čem se přizpůsobíme , aby to neutlačovalo naši osobnost.
O této jamě se píše, že je-li v ní člověk upevněn, proudí k němu všechno bohatství (Jóga súrty, II. kapitola, 37)
S touto zásadou úzce souvisí nehromadění, nelpění na majetku, nepodržování (aparigraha). Zde se mluví především o skromnosti a uvědomění si toho, co člověk potřebuje nutně ke svému životu. Dnes jsme na jedné straně světa svědky neuvěřitelného hromadění věcí, statků, peněz – a na druhé části světa takové bídy lidí, že nemají ani to nejzákladnější, co potřebují k životu. A ti vlastníci se nechtějí s nimi rozdělit, vzdát se toho, co nahromadili. Říkají, že si na vše poctivě vydělali a ať si i ti druzí vydělají. Nechápou, co je to bratrství a lidskost. To mluvím jen o majetku, ale jsme svědky hromadění, domů, aut, šatů, knih a mnoha dalších věcí. Někdo něco sbírá a vydává za to všechny svoje peníze. Na takovéto účely jsou zde muzea, která hromadí pro druhé, aby se poučili.
Ale další hromadí slova, stále mluví, nedokáží mlčet a obtěžují a unavují druhé v novinách, rádiích a televizních stanicích – nebo pomocí SMS a telefonátů. Svědčí to o jejich prázdnotě, neschopnosti být sami se sebou. Dále hromadí vztahy, protože nedokáží vnímat toho druhého, pochopit ho a být s ním. Ale můžeme pokračovat dál k tzv. duchovnímu hromadění. Někteří musí přečíst všechny knihy, nacpat si do hlavy všechny vědomosti, aby je mohli vykládat druhým, navštěvovat všechny přednášky a semináře, všechny duchovní učitele a ezoterické festivaly. Nechápou, že vše najdou v sobě, ale oni na to nemají čas, protože stále někde jsou. Pak jim jejich cit, ne skutečná intuice, namlouvá, že všechny milují, stále vnímají Boha a jsou s ním ve spojení a získali poznání všeho. Plují po povrchu a nikdy se nedostanou do té tajemné hlubiny Bytí, protože se nezastaví, nemají čas. A nejraději ze všeho pak vyučují druhé, přivádějí je na tu správnou cestu nebo aspoň diskutují. Nepoznali, že v mlčení je Pravda.
K této jamě je psáno, že kdo je v ní zcela upevněn, získá porozumění o příčině svých zrození (Jóga sútry, II. kapitola, 39)
A nyní se dostáváme k asi nejvíce diskutované a vysvětlované zásadě. Brahmáčárja je nejčastěji překládaná jako pohlavní zdrženlivost nebo celibát. Takto řečeno, nedává člověku vlastně žádnou možnost jakéhokoli sexu a většina jogínů si to myslí. Také ji tak vysvětluje skoro každý učitel jógy. Vyjdeme-li však z překladu tohoto sanskrtského slova, vidíme, že se skládá ze dvou částí. Bráhma je filosofický termín užívaný pro neprojevené Bytí, z nějž vše povstalo a do nějž se vše vrací. Áčarja je vědomí – jinak se též užívá jako titul pro toho, kdo smí učit duchovní nauky z pověření svého gurua. Takže celkově jde o vědomí brahma, spočívání ve vědomí brahma. Ten, kdo v něm spočívá, má čisté jednání, neposkvrněné karmickými sklony, chtěním. Takový člověk správně ovládá svou pohlavní energii která je přirozeně v každém a její projevování je přirozeně polaritní. Jsme přitahováni k druhému pólu, protože jejich spojení nám dává harmonii, zklidnění. Na tom není nic nepřirozeného, ale toto se projevuje v mnoha úrovních, nejen na té nepatrnější, sexuální, ale též citové, rozumové, umělecké i duchovní. Ne zbytečně je nejsilnější indickou – ale nejen indickou – naukou tantra, která pracuje s ovládnutím pohlavní energie. Není-li totiž ovládnuta a je jen zatlačena pryč, překonávána vůlí, přenese se do jiných úrovní našeho jemněhmotného těla a tam začne působit. Jste potom přinejmenším neklidní, když ne přímo vzteklí a agresivní. Je tedy třeba věnovat této energii správnou pozornost, u každého individuální dle její síly v něm a transformovat ji. Pohlavní síla má stejný základ s božskou ženskou energií v nás, kundaliní, která při přeměně obrátí svůj směr a proudí vzhůru páteří. Při tom se postupně projevují její dary, jako tvořivost, láska, poznání, intuice atd. Tato cesta je ale velmi náročná. Proto se píše k této jamě, že je-li v ní člověk upevněn, získá energii (Jóga sútry, II. kapitola, 38). Jinak, jak každý ví, ji nesprávným sexem ztrácí.
Jiří Mazánek
Jiří Mazánek – učitel jógy, tantry, hráč meditační a duchovní hudby (viz www. jirimazanek.info)
