Rozpravy o józe - 5.část

Řekli jsme si něco o doporučeních (nijama) pro ty, kdo chtějí cvičit jógu. Ve skutečné józe je však zpočátku nejdůležitější pochopit samotnou její podstatu, která je v tom, že vás vede k nalezení smyslu života –toho, proč jste se vůbec zrodili a co zde máte činit.

Proto každému začátečníkovi jsou nejprve předloženy tzv. velké sliby (mahávrata), které by měl přijmout k následování po celý život. Nejsou to nějaká přikázání, která je třeba pod trestem dodržovat. Spíše jde o to dostat se postupně k jejich plnému pochopení a přirozenému proniknutí do každodenního života. Jsou to jakési mravně etické zásady (jama), platné pro všechny bytosti ve vesmíru. Jejich uskutečňování tak, abychom nad nimi nepřemýšleli a nesvazovali si tím jednání, nám zaberou vlastně celý život. Jsou závazné pro učitele i žáky. Každý si může svobodně rozhodovat dle svých sklonů, jak bude jednat. Jeho jednání také vždy podle toho ponese své plody v podobě karmy. Není to žádná pohrůžka, je to prostě fakt. Sami si vše určujeme nyní i do budoucna.

Pět zásad jamy je přitom velice přirozených,nemá nic společného nějakým náboženstvím. Tou nejdůležitější je ahinsa (neubližování). Vždy je třeba chápat tyto zásady na úrovni myšlení, slov a činů. Není tedy podstatné, zda doslova ublížíme činem – ač je to nejsilnější projev, nýbrž jsou stejně důležitá i slova, jimiž můžeme deptat, urážet a podobně, i myšlenky, jimiž nenávidíme, žárlíme a vůbec vysíláme negace. Proto je tak důležité uvědomovat si své myšlenky, protože jsou pramenem, z něhož vychází energie ke slovům a nakonec i k činům. Jsou-li myšlenky čisté, kladné, směřující k dobru, pomoci, službě atd., nebude takový problém toto vše dokázat přenést do skutků a jednání, které bude s těmito myšlenkami  v souladu. Často se překládá tato zásada také jako nezabíjení. To je již jen jeden z důsledků neubližování. Promítá se do vztahu ke zvířatům a snaze zbytečně je nezabíjet, ani to neschvalovat. To vede též k vegetariánství. Nikdy není možné dosáhnout v tomto směru něčeho absolutního, tak jak se o to snaží třeba džinisté, kteří mají roušku před nosem, aby nevdechli nějakého tvora, vodu filtrují a cestu před sebou zametají. Svět je postaven na přirozených základech, kde se jedni tvorové živí druhými, druží požírají rostliny. Všichni to dělají pouze pro svou obživu a podle svých potřeb. Jen člověk má dáno vědomí a může se rozhodovat, co bude jíst a zda je nutné zvířata zabíjet. Všechny civilizace, které se musely masem živit, zabíjely obřadně, zvířatům poděkovaly a nevybíjely je pro svou zábavu. Vibrace strachu ze smrti se přenášejí do krve zabitých zvířat a požitím masa do člověka. To vše má vliv na jeho myšlení  a jednání. Ovšem něco obdobného se též děje i při přípravě vegetariánského jídla, pokud je kuchař v negativním stavu vědomí. Proto je třeba vždy jídlo připravovat s láskou a lásku budeme potom přijímat. Ještě silnější užitek z jídla získáme, obětujeme-li ho nejprve nejvyššímu bytí, Bohu, či prostě za ně poděkujeme a teprve potom jíme. To, čemu se u nás říkalo požehnání jídla, se v Indii nazývá prasádam, obětovaná strava, kterou prostoupila vyšší energie. Je také obvyklé, že při přípravě jídla se vůbec neochutnává, protože tím bychom do něj vnesli své ego a první, kdo má ochutnat, je Bůh. V současné době je stále asi u 90% obyvatel Indie přirozené být vegetariánem. Ahinsa vedla v Indii též k tomu, že její stoupenci odmítali bojovat s nepřáteli a raději se nechali sami zabít.

Praví se, že je-li jogín upevněn v neubližování, ustává v jeho přítomnosti nepřátelství (Jóga sútry, II. kapitola, 35). Dá se říci, že z něj vyzařuje skutečně láska. Nejde tedy o žádný cit, kdy se snaží všechny milovat a říká to. Z takových bytostí láska vychází tak, že vás zcela prostoupí bez jakýchkoli řečí. Sám jsem to vícekrát zažil např. u Šrí Ganapati Saččidánanda Svámídžího nebo  u Svámí Višvanandy. Jsou ovšem i bytosti, které mají obrovskou energii, která vás prostoupí a ovládne a vy pociťujete strach. Taková energie je negativní, tito lidé vás chtějí ovládat – i to jsem zažil.

Další zásadou je pravdivost (satja). Opět je třeba ji vnímat především s ohledem k sobě samému. Vyplývá z toho, že bychom měli být v souladu v myšlenkách slovech a činech, nelhat, nebýt pokrytečtí a nenalhávat si nic o sobě. Často je to velmi těžké, protože člověk se na sebe neumí podívat nezaujatě, upřímně, neodhalí své negace a sobectví. Proto je výborné mít učitele, který vám to sdělí a poradí, a nebo přítele, který nepochlebuje, a kterého hlavně pro jeho upřímnost nezatratíte. Neznamená to ovšem, že musíte všem za každou cenu říkat pravdu. Víte-li, že je to zbytečné a nikomu to nepomůže, neztrácejte energii a raději mlčte. Stejně tak nemá smysl někoho přesvědčovat o pravdě nebo o tom, že má být pravdivý. Opět je psáno, že je-li jogín upevněn v pravdivosti, stane se jeho slovo skutkem (Jóga sútry, II. kapitola, 36). Znamená to, že z jeho slov a jednání vychází taková přesvědčivost, že ostatní ho přirozeně následují. Řekne-li takový člověk někomu, aby už něco nedobrého nekonal, sám od sebe to přestane konat.

Další tři jamy si necháme zase na příště, protože jejich pochopení není opět zcela jednoznačné.

                                                                                                                  Jiří Mazánek