Rozpravy o józe - 4.část

Jestliže si chceme vytvořit pro sebe nějaký řád, pravidla, podle nichž se budeme řídit a nemáme nebo nechceme učitele, obvykle si stanovíme to, co u sebe považujeme za důležité, nebo se inspirujeme nějakým spisem. V tomto směru jsou Jóga sútry velice přesné a podnětné. Jejich doporučení (nijama) praví, že je třeba dodržovat čistotu (šauča). Je tím míněna hlavně tělesná očista, jak vnějšího těla, tak i jeho otvorů či dutin, v nichž se hromadí nečistoty, které mají vliv jednak na zdraví, proudění energie, ale i na mysl. Čistí se tedy nejen ústa, jazyk, zuby, ale i uši, nos, žaludek, konečník či střeva. Tyto praktiky nazývané očistná cvičení (krije) lze nalézt především v hathajógických příručkách. Pro nás je důležité si uvědomit, že není třeba to přehánět, neb jak se praví jinde, tělo se vzápětí hned zase začne uvnitř znečišťovat. To platí i pro vegetariánskou stravu, která čistí tělo – pokud je ovšem vhodně, individuálně zvolena. Musí se zvolit střední cesta, protože nelze vždy vše dodržet a pak se tělo stane na příjmu pouze čisté stravy závislé a jakékoli vybočení způsobuje problém. Indičtí bráhmani to řešili tím, že všude s nimi jezdil jejich kuchař a jinou potravu nepřijímali.

Mezi další doporučení patří spokojenost (santóša). Je tím míněno to, že člověk by měl přijímat věci tak, jak přicházejí a zbytečně si nestěžovat nebo vše považovat za problém. V jistém smyslu to může vypadat jako smíření se se vším a neschopnost dokázat něco jiného, ale není tomu tak, protože zároveň se doporučuje rozlišování (vivéka) mezi tím, co je podstatné a nepodstatné, takže u toho podstatného je třeba situaci řešit nebo se ozvat.

Velmi diskutovaná je otázka odříkání (tapas). Každé odříkání nebo vzdání se něčeho čistí tělo a proudění energie v něm. Zároveň se většinou musíme vzdát nějakého sklonu, který je silný a omezuje naše jednání či myšlení, jsme na něm závislí a tudíž se ho nechceme vzdát. Je to velké překonávání sebe sama, které špatně provedeno může naopak posílit naše ego, které je pyšné na to, že to dokázalo. Takové vzdání nemá pro duchovní praxi význam a je lépe ho neučinit a postupovat jinak. Také očekávání, že když se vzdáme něčeho, tak něco získáme – třeba postup na duchovní cestě nebo snad něco od bohů (to je námětem častých příběhů v puránách), nemá žádný smysl. Přemýšlejte tedy správně, co je pro vás třeba, abyste něco nedělali zbytečně.

K lepšímu pochopení těchto praktických činů vám dopomůže studium písem (svádhjája), z nichž lze načerpat hodně inspirace. Není důležité, jaká písma si vyberete, spíše to, jestli je zbytečně nečtete a neshromažďujete pouze v hlavě vědomosti. Proto jsou vhodnější různé životopisy mistrů než výklady véd či upanišad apod., které jsou praktické. Tyto knihy by měly sloužit k inspiraci ne k doslovnému napodobování. Vždy je třeba hledět na vlastní situaci a možnosti.

Nejdůležitější ze všech doporučení je však uvědomění si toho, že my nejsme konající, ale že jsme jen nástroj skrze nějž je konáno. Toto odevzdávání všech činů Íšvarovi (íšvarapranidhána) nás učí pokoře a přivádí nás k naší vlastní podstatě. Íšvara je zvláštní druh nejvyššího bytí (puruši), jehož se nedotýkají příčiny utrpení ani výsledky činů. Je v něm zárodek vševědoucnosti vyvinut do nejvyšší míry. Je označován pranavou neboli slabikou óm. (Jóga sútry, 1.kapitola, 24-27, volně).

Zde se dostáváme k nejznámější mantře jógy, zmiňované již ve védách a upanišadách, nejstarších indických písem. Odmyslíme-li si výklad významu tohoto slova a budeme-li je považovat za počátek všeho, neb jeho vyslovením vše povstalo a bylo stvořeno, je pro nás důležité, že praktikování této mantry je další možností duchovní cesty. Proto je psáno, abyste je opakovali a rozjímali nad jeho významem. Tehdy se stahuje vědomí zpět do vnitřního já a přitom se odstraňují překážky. Tomuto opakování mantry se říká džapa. Je třeba je provádět soustředěně a co možná nejčastěji. Nejsilnější je myšlenkové opakování. Jemné vibrace tohoto slova rozpouštějí časem přetlak myšlenek v mysli a ta se tím čistí. Stává se tak jasnější a schopnější větší koncentrace.

Koncentraci totiž brání mnoho překážek – proto se mluví o tom, že se odstraňují překážky. Především jsou to vaše smysly, jejichž prostřednictvím nám přichází do mysli mnoho podnětů, které si tam uchováváme a ovlivňují proto naše uvažování a jednání tím, že na nás působí lákavě již jen vybavováním si jich. Vedle smyslů jsou to další možnosti, které rozptylují mysl – nemoc, otupělost, pochybovačnost, roztržitost, nedostatek energie, nezdrženlivost v čemkoli či chybné představy. Těch překážek je více a jsou velmi individuální a proměnlivé. Jejich projevem jsou potom zármutek, sebepodceňování, tělesný neklid a nepravidelný dech (Jóga sútry, 1.kapitola, 30-31).

Abychom dosáhli nějakého výsledku, je třeba stále usilovat. Jako ve všem i zde platí, že nic není zadarmo. Proto též poslední Buddhova slova před odchodem do mahánirvány byla, abychom byli bdělí a usilovali veškerou svou silou. I v Jóga sútrách se praví, že ty, kdo usilují, lze rozdělit do tří skupin – slabé, střední a silné v usilování a v každé skupině opět stejně tak, takže výsledky jsou tomu odpovídající (Jóga sútry, 1.kapitola, 22).

Po všech těchto sděleních by mohl mít zájemce o jógu dojem, že je neschopný vůbec čehokoli dosáhnout, že je tato praxe příliš náročná. Částečně by měl pravdu, ale obdobně je tomu i třeba u hudebníka, když se chce naučit na nástroj a slyší hrát mistra. Je nutné začít od malých věcí a postupně se dostávat dále. Vždy je důležitá trpělivost a víra v sebe.

Jiří Mazánek