Rozpravy o józe – 21. část

Při našem vysvětlování veršů z Jóga súter, které ač se jeví při prvním čtení zcela teoretickým dílem, ukáží nám při hlubším pozorném proniknutí do nich svou pravou, naprosto praktickou povahu, jste si jistě všimli, že tím nejdůležitějším ze všeho jsou jednak  naše činy, slova a myšlenky a dále především náš úmysl. My musíme být schopni sledovat, co zamýšlíme svými činy, myšlenkami a slovy, které jsou často nevědomé, ale stejně tak, jsou-li vědomé. Znamená to, že bychom neměli být strženi k tomuto všemi našimi sklony, přáními, tužbami, chtěními, či závistí, nenávistí, hněvem nebo neovládnutou myslí. Je třeba vědět, že vše jsou vibrace určitého množství energie, které vysíláme my sami, naše já, nejen k jednomu jedinému člověku, nebo i vůči sobě samému, ale že se tyto vibrace zároveň šíří do celého vesmíru. Tam se odrážejí a jako bumerang se opět vrací k tomu, kdo je vyslal. Jejich působení není okamžité, ale jisté. Správné a nesprávné (dobré a zlé) skutky nejsou přímými příčinami změn v přírodě, ale jsou příčinami nasměrování vývoje (Jóga sútry, volně IV. kapitola, verš 3). Co to znamená? Ten, kdo učiní něco nesprávného, nemusí počítat za to hned s nějakou stejnou odplatou. Naše přísloví říká něco obdobného – Boží mlýny melou pomalu, ale jistě. Jóga sútry nám mluví o tak zvaném karmickém loži (karmášája) čili záznamu v jemněhmotném těle (súkšmašaríra), které je po smrti těla hrubohmotného (sthúlašaríra) příčinou našeho dalšího zrození a určení podoby a průběhu tohoto zrození. Toto tělo se též nazývá linga a uchovává v sobě stopy všech našich zkušeností. Ty jsou příčinou rozlišení toho, kam budeme vtaženi v novém vtělení a kde přijmeme též některé genetické znaky svých rodičů. Nejsme to tedy my, kdo si volíme své zrození, ale jsme k němu vlastně donuceni energií našich činů.

Karman může být okamžitý, to znamená nesoucí plody dříve (sópakrama) nebo pomalý, nesoucí plody později (virúpakrama), (Jóga sútry, III.kapitola, verš 23). To je to, co mate ty, kdo na karman věří a je zbraní v rukou těch, kdo na něj nevěří. Svými správnými činy vytváříme karman bílý (šukla) a nesprávnými černý karman (kršna). Protože však nic není ani bílé ani černé, je většinou karman smíšený. Zde je na místě konstatovat, co jsou to správné a nesprávné činy, o nichž se v Jóga sútrách velmi mnoho mluví. Nejde o nějaké svaté jednání nebo hříchy, za něž se odměňuje nebo trestá podle přikázání. Velmi stručně řečeno, jde o jednání, jímž buď ubližujeme nebo neubližujeme. A to se vztahuje i na nás samé a pochopitelně na konkrétní fyzické činy, ale stejně tak na ubližování slovy a úmyslem, o kterém neví nikdo, jen my sami.

Karman má kořen v příčinách utrpení (kléšách) a může být tedy zakoušen v životě současném  nebo i budoucím (Jóga sútry, II.kapitola, verš 12). Jenom si připomeneme, že příčin utrpení je pět. Nejdůležitější, z níž vyrůstají všechny ostatní, je nevědomost. Dále je to sobectví, vědomí individuálního já, připoutanost k tomu, co je příjemné, odpor k tomu, co je nepříjemné a strach ze smrti. Pokud existují tyto příčiny utrpení, tedy kořen karmanu, uzrává též jeho ovoce v podobě vtělení, odpovídající doby života a zažívání zkušeností. Tyto zkušenosti  přinášejí příjemné nebo nepříjemné zážitky podle zásluh nebo nezásluh, jež jsme nasbírali (Jóga sútry, II.kapitola, verše 12-14).

Většina lidí si příliš neuvědomuje svoje konání a neví, že jedná podle toho, co si přinesla z minulých činů. To vytvořilo určité jejich charakteristické povahové vlastnosti, které se projeví třeba i znamením zvířetníku, v němž se zrodí a dává také určité předpoklady. Vymlouvají se na to, že to je jejich přirozenost a že se přece nebudou proti ní chovat. Je ovšem mnohem těžší uvědomit si, co je skutečná naše přirozenost a co je být ve vleku svých již vrozených sklonů. A to k tomu je třeba přidat činy vědomé, které konáme třeba se zlým úmyslem, přetvařování se, lhaní a pokrytectví i vůči sobě samému nebo neschopnost si to vše přiznat a postavit se proti tomu.

Protože příčina, čin, sklon a opora vědomí pospolu určují všechny vásány (vryté sklony z dřívějších životů), jsou-li odstraněny, zmizí i vásány (Jóga sútry, IV.kapitola, verš 11). Tento krásný verš by měl vzít argument všem těm, kteří tvrdí, že vše je již dáno a nedá se s tím nic dělat a že veškeré úsilí je zbytečné. Zde se praví naopak to, že je jen v našich silách se proti tomu, s čím jsme přišli, postavit a duchovní praxí (sádhanou), o níž jsme již psali dříve se posunout dále. V Bhagavadgítě Kršna praví, že žádné úsilí zde nepřijde nazmar, pro nezdar tu není místa a dokonce i nepatrná část této dharmy ochrání před velikým strachem (Bhagavadgíta, II.kapitola, verš 40).

Ačkoli se člověk zrozuje s různými sklony (vásány), projevují se pouze ty, které odpovídají zrání daného karmanu (Jóga sútry, IV.kapitola, verš 8). Z toho vyplývá, že jsou ty další neprojevené, latentní a přenášejí se případně do dalšího vtělení. To zároveň vyvrací úvahu, že existuje jen jedno společné vědomí, z nějž vyvstávají jako vlny jednotlivá vtělení a že se nic neuchovává a nepřenáší do dalších životů, že neexistuje také nějaký duchovní vývoj jedince a není nutné úsilí. V tomto duchu pokračuje následující verš, který praví, že protože jsou vzpomínky a dojmy stejné, následky tužeb se uskutečňují automaticky, i když jsou vzdáleny dobou, místem  nebo druhem zrození (Jóga sútry, IV.kapitola, verš 9). Tyto sklony (vásány) nemají počátku, protože touha žít je věčná (Jóga sútry, IV.kapitola, verš 10).

Jak jsme si již psali dříve, díky zásluhám se může člověk zrodit s výjimečnými schopnostmi (siddhi). Ale zároveň lze tyto síly získat i jinak. Siddhi se dosáhnou zrozením, pomocí určitých bylin (óšadhi), pomocí manter, askezí (tapas) a soustředěním (samádhi). Ze všech těchto pěti způsobů je prosto karmických sklonů jen to vědomí, které pochází z meditace (dhjány) (Jóga sútry, IV.kapitola, verš 7).

Nejvíce otázek je na to, jak se vlastně karman vybíjí, protože osvobozený člověk již ho nemá, je zcela sjednocen s brahma a jeho činy jsou projevem  brahma v jeho vtělení tak, aby ho využily jako nástroje Nejvyššího. Často totiž tzv.duchovní lidé říkají, že žijí v brahma a jednají v brahma atd. A je to naprostý nesmysl. Něco jiného je v brahma věřit a žít je. Již jsem se o tom zmínil. Nelze také říci, že někdo je již duchovně vysoko a druhý ne. Je to proto, že oba stále mají karman, tedy projevující se jím individuální já. Znovu si tedy připomeneme – dobré nebo zlé skutky nejsou přímými příčinami vybíjení karmanu. Přírodní prvky působí přirozeně podpořeny naším úsilím jako nástroje k nasměrování našeho vývoje.Tak jako voda přirozeně zaplaví pole, když rolník odstraní překážky v jejím toku, tak obdobně se rozpustí náš karman (Jóga sútry, IV.kapitola, volně verš 3). Znovu z toho vyplývá to nejdůležitější ze všeho – zbavit se nevědomosti a správně pochopit a neustat ve svém osobním úsilí a víře v jeho výsledek. To nás znovu vrací do I.kapitoly k veršům 13 a 14, kde se praví: Jógické cvičení (abhjása) je úsilí o dosažení stálého stavu v ovládnutí jevů vyvstávajících v mysli. To se teprve tehdy mění v trvalý stupeň jógy, je-li prováděno dlouho, nepřetržitě a se soustředěnou pozorností.

Jiří Mazánek