Vysvětlili jsme si, že vše se skládáze tří gun (tamas, radžas, sattva). Jejich mísení, jež má nekonečně mnoho možností, vytváří vše, co vnímáme. Je třeba si ovšem říci, že nejde pouze o to, co vnímají naše vnější smyslové orgány. Takto se praví: „Z gun se skládajítvary hrubohmotné (višéša), jemněhmotné (avišéša), samotné čisté vědomí čili podstata projevu (linga) i neprojevené vědomí, příčina samotné lingy (alinga).“ (Jóga sútry, II. kapitola, verš 19). Je třeba si tedy uvědomit, že vše, co vnímáme (zakoušíme), má povahu těchto tří gun, tvoří též podstatu prvků a smyslových orgánů a existuje jen proto, abychom zažívali zkušenosti a osvobodili toho, kdo je zažívá. (volně dle Jóga sútry, II. kapitola, verš 18). Toto vše vnímápozorovatel, svědek (draštr), který je pouze silou vidění a ačkoli je sám čistý, vidí prostřednictvím vyvstávajících představ. Pouze pro něj existuje podstata toho, co vnímáme (átman). Jestliže dosáhneme konečného poznání, přestane pro nás to, co vnímáme (předmět vidění) existovat, stává se iluzí, hrou tvarů. To však neznamená, že opravdu přestal existovat (pro ostatní), protože máme společnou podstatu s ostatními (puruši) od nás odlišnými. (volně dle Jóga sútry, II. kapitola, verše 20 - 22). Toto složité vysvětlení si můžeme jednoduše přiblížit třeba tím, že ačkoli vnímáme zeď před námi jako iluzi, uhodíme se o ni, když se jí nevyhneme a narazíme do ní. Stejně tak můžeme vnímat i lidi kolem nás a musíme na ně reagovat. Prostě – jsme-li v tomto projeveném světě, musíme ho přijmout a jednat v něm podle jeho zákonů. To tudíž platí i pro naše tělo. My víme, že toto tělo nejsme my, ale zrodili-li jsme se do něj, má to určitý důvod, že v něm máme zažívat zkušenosti dle našeho karmanu a správně je rozlišovat a používat. Proto není správná představa těch, kdo se přestávají svým tělem zabývat tak, až začne chátrat. Již dříve jsme si vysvětlili, že je třeba o tělo též pečovat, ale přirozeně je očišťovat ne s přehnanou narcistní péčí, aby v něm mohla dobře proudit energie propojující je s dalšími jemněhmotnými těly. A tak zároveň vnímáme projevený svět a zároveň víme, že je iluzí a tak se nás některé jeho prožívání nemusí tolik dotýkat. Ovšem často si někteří, spíše studenti než praktikující, toto vysvětlují pouze rozumově, aniž by měli skutečnou zkušenost tohoto zážitku. Ta se tak snadno nezískává. Příčinou takovéto domněnky jenevědomost (avídja). Ta vzniká především tehdy, když se spojí svědek s předmětem vidění (tomu se říká samjóga), pak je mezi nimi vztah vlastníka k majetku. Je-li odstraněna nevědomost, zmizí i tento vztah. To se nazývájednota, nezávislost (kaivalja) svědka. (Jóga sútry, II. kapitola, verše 23-25). Jediný způsob, jak odstranit toto spojení a nevědomost, jerozlišování (vivěka). U toho, kdo toho dosáhl, vznikásedmistupňové poznání pravdy (prádžňa)až ke konečnému cíli. (Jóga sútry, II. kapitola, verše 26-27).
Cesta k tomu je velmi náročná a je třeba po ní vytrvale kráčet. Abychom byli schopni takto opravdu rozlišovat, ne si to jen klamně říkat, což jsou léčky nevědomosti a tudíž našeho já, nabízí nám jóga tzv. pomocné členy jógy (jógánga). Je to vlastně osm stupňů, jimiž se postupně učíme vnímat a ovládat naše hrubohmotné tělo i těla jemněhmotná. Protože osm členů či větví se řekne v sanskrtu ašta anga, nazývá se též tento způsob praxe osmistupňová jóga (aštanga jóga). My jsme již o některých z těchto stupňů hovořili, takže si budeme jen připomínat, než na ně navážeme.
Nejprve je třeba vůbec pochopit to, proč zde jsme a jaký má tento vesmír smysl a uvědomit si jeho základní, všeobecně platné zákony. Potom bude pro nás naprosto jasné, že je máme bez nějakého donucování dodržovat. Tyto zákony, tato pravidla jsou universální pro všechny bytosti a pro jógína se stávají velkými sliby (vrata). To je první stupeň jógy nazývaný jama (mravně etické zásady). Je jich pět a jsou to – neubližování (ahinsa), pravdivost (satja), nepřivlastňování si (astéja), ovládání sexuální energie (brahmáčárja) a nehromadění (aparigraha). Již dříve jsme si vysvětlili, že všechny tyto zásady je třeba uskutečňovat nejen v činech, ale především ve slovech a myšlenkách. Nejprve bychom se měli snažit o jejich správné pochopení a pak je dle našich sil a možností přirozeně uskutečňovat v denním životě. Neměli bychom je vnímat jako nějaká nařízená přikázání a strachovat se z toho, že se nám něco stane, když se nám je nepodaří vždy dodržet. Je jisté, že každý náš čin, slovo, myšlenka vytvářejí karman, ale nejdůležitější ze všeho je úmysl. Rozjímejte každý den nad svými činy, nad tím, jak jste ten den reagovali na různé situace a zda jste dokázali a chtěli jednat správně. Vyberte si, na co jste při svém činu mysleli a co jste chtěli. Do jaké míry jste šli přirozeně s tou situací, do jaké míry jste do ní vkládali své chtění, tužbu, která byla sobecká a do jaké míry jste třeba i vědomě ublížili. Časem budete schopni toto vnímat a začnete zjišťovat i své nevědomé ubližování. Pomůže vám to v tom, že začnete také více vnímat, co probíhá ve vaší mysli, co tam vyvstává, o čem jste dříve vůbec nevěděli. Možná se zhrozíte z toho, co v sobě nosíte. To jste již na dobré cestě. Nezačněte si něco vyčítat, naopak je to pobídka pro vás, abyste s tím začali pracovat. Nebojte se sebe. Je normální, že všichni v sobě máme skryté sobectví, velké množství strachu a chtění. To vše ovládá naše myšlení a konání, jsme toho otroky. Dokážeme-li si to připustit, přijmout a konečně vědět, s čím můžeme pracovat, jsme na dobré cestě. Chceme se toho totiž zbavit, očistit se – a to je jóga činů, očistná jóga (krija jóga). Musíme sebrat všechnu svou odvahu a sílu vytrvat. To je to, co nazýváme jógické cvičení (abhjása). Výsledky se dostavují jen tehdy, nemluvíme-li o tom, že jsme hrozní a že bychom měli něco se sebou dělat, ale konáme-li. Neslibujte si, že se vše hned změní a také nechtějte vše hned změnit, odstranit,tak snadné to není – sklony vryté ve vaší mysli jsou silné a jen tak se nás nevzdají, ale kapka za kapkou překoná i ztvrdlou skálu a ona se začne stávat jemnou, vnímavou. A to je pravým smyslem prvého stupně jógy – jamy.
Jiří Mazánek
