Rozpravy o józe - 12.část

Již jsme si vysvětlili příčiny utrpění (kléši), to, že vytvářejí karman a že karman stále trvá i přes mnoho životů, protože díky němu se zrozujeme znovu a znovu. Abychom odstranili, rozpustili karman, musíme nejdřív vytvářet a hromadit záslužný karman, abychom potom ve zrození měli vhodné podmínky a sílu pro práci na sobě, duchovní rozvoj. Ten je závislý především na probuzení vnitřní touhy po osvobození, po vymanění se z neustálého kola zrozování a umírání (sansára). Tato touha, tedy pozitivní touha, je hnací silou k tomu, abychom hledali, vyvíjeli úsilí, našli v sobě víru ve smysl tohoto konání, otevřelo se nám očišťováním rozlišování (vivéka) a vnitřní vnímání jemnějších úrovní vědomí a začali jsme vyhledávat obdobnou společnost (satsang) a učitele (gurua). Toto vše je již začátek duchovní praxe (sádhana), která nás začne vzdalovat od příčin utrpení. To, co jsme předtím díky zatemnělému vnímání neviděli a považovali za nedůležité, se nám nyní jeví jako zásadní a jiné věci, situace a lidé naopak nepodstatné.

Zde je třeba postupně pronikat svými pěti těly a očišťovat je. Proto se taky tato jóga nazývá očistná jóga či jóga činů (krija jóga). Ta se skládá ze tří částí, tak jako si můžeme rozdělit úrovně našeho bytí. Fyzické, hrubohmotné tělo se očišťuje odříkáním, askezí (tapas). Slovo odříkání a askeze u většiny lidí vzbuzuje představy nepříjemného přemáhání a obrovského utrpení. Protože však v józe vždy volíme střední cestu, která nám neubližuje, je třeba to individuálně u sebe posoudit a správně následovat. Smyslem je ovládnout své tělo tak, aby nám nečinilo potíže a naopak neovládalo ono nás. Tělo funguje především díky smyslovým orgánům a ty jsou závislé na našich touhách a jimi také vycvičené k patřičnému uspokojování. Tak vniká určitá závislost, jakýsi hlad těchto orgánů, jejich buněk, který nás ovládá. My si pak myslíme, že něco nutně potřebují dodávat, tak jim tedy vyhovíme, ale ve skutečnosti se tak stáváme jejich sluhy. Zablokujeme na nějakou dobu tok energie, která se musí s těmito nečistotami vypořádat. Tím se jí jinde nedostává, v jiných orgánech a vznikají tak třeba bolesti a nemoci, nebo nepříjemné stavy vědomí. Hodně toho vyplývá ze stravy, nedostatku pohybu nebo jednostrannosti v některých vašich projevech.

Již jsme si vysvětlili, že vše v tomto vesmíru se skládá z vlastností přírody (gun). Ty skládají vše, i naše tělo, mysl atd. a také stravu. Je tedy důležité, jakou stravu požíváme, jak ji upravujeme a v jaké stavu vědomí ji požíváme. Ovšem záleží také na individuální konstituci, stavu vědomí, práci člověka či ročním období. To vše se musíme naučit časem u sebe vnímat a dle potřeby s tím pracovat. Nic se nesmí chápat dogmaticky zúženě a jednostranně a vnucovat sobě či druhým.

Stejně tak je tomu i s pohybem. Pohyb, cvičení, jsou pro tělo nutné, ale opět pro každého takové, které jsou pro něj vhodné a také v kterou denní dobu a jak dlouho. 

Ovšem odříkání spočívá především v uvědomění si toho, jaké činnosti nám škodí a vynechávání jich. Mnoho věcí a pohybů provádí člověk bezděky a zbytečně a to by si měl zjistit a vypustit je. Ztrácí se totiž při nich energie a odříkání má smysl v tom, že začneme-li se vzdávat toho zbytečného, získáváme více energie. Pak se naučíme více této energie využívat pro svůj duchovní rozvoj.

Další praxe nám k tomu pomůže ještě více, protože očišťuje naše jemněhmotná těla. Ta si můžeme shrnout pod tři těla – energetické, mentální a pocitové  - zjednodušeně řečeno. Ta se očišťují vibracemi různého druhu. Tato část očišťování se nazývá studium a recitace písem (svádhajája). Především jde tedy o práci se zvukem a vibrací zvuku na různých úrovních. Využívají se mantry, protože mají v sobě obsaženu energii (šakti), která má schopnost rozpouštět nečistoty nahromaděné v jemněhmotných tělech. Právě ta jsou nositely karmanu a vytvářejí záznam přenášející se přes hranice života a smrti. Tyto vibrace pak vylaďují jednak proudění energie v každém z těl, mezi nimi a propojení s tělem fyzickým. Tehdy se člověk začne cítit celkově lépe a zažívat první pocity blaženosti a míru právě z tohoto správného proudění energie. To ho povzbuzuje k dalšímu úsilí pracovat na svém duchovním rozvoji, protože každý raději následuje to, co je mu příjemné než naopak. A zde může vzniknout další zastavení se na duchovní cestě na delší dobu vzniklé novou závislostí na blaženosti z těchto pocitů. A tehdy nastupuje třetí část praxe – která by se sice měla provádět souběžně, ale nyní se pochopí proč – a to je odevzdání všech skutků Íšvarovi (íšvarapranidhána). Íšvara je jedno ze jmen pro Boha. Snažíme se tedy stále uvědomovat, že jsme jen jeho nástrojem a On koná skrze nás. Zároveň nás k tomu nabádá i verš, který praví, že krija jóga se provádí pro vyvolání soustředění (samádhí) a odstranění příčin utrpení (kléš) (Jóga sútry, II.kapitola, verš 2). Tím si uvědomíme, že nejde o nic samoúčelného, že výsledky své praxe využijeme při soustředění, které nás přivede ke zbavení se všech pout závislostí a osvobození se ze závislostí ( káivalja).

Na této cestě vlastní přeměny je třeba vytrvat celý život, nikdy nepolevit, neztrácet víru, protože výsledky se dostavují až časem, po očištění těla, smyslů a mysli, kdy se teprve probudí jemnější vnímání.

                                                                                                                 Jiří Mazánek