Sigmund Freud naruby

  Napadlo mě, že lidská sexualita je něco jako otisky prstů, nebo rukopis či podpis. A sexuolog, je-li zároveň dobrým psychologem, má jako znalec daktyloskopie či grafolog v rukou nástroj k poznání lidské duše.

igmund Freud byl přesvědčen, že nalezl prvotní příčinu mnoha rozličných forem lidského chování a prožívání. Počínaje stavy hlubokého náboženského vytržení až po alkoholismus či ambice úspěšného umělce. Tou příčinou je údajně „Sublimace sexuálních tužeb“ (před sebou samým i mým okolím různě maskovaná sexuální touha).

A co když je to právě naopak? Že totiž nevědomé motivy naší duše stojí za podobou mnohdy velmi bizardních erotických fantazií. Že se bojíme jejich tužeb. Bojíme svobody, po které ona prahne.

Pouhý motiv předání genů přece nemůže bezezbytku vysvětlit tu složitou propracovanost a neuvěřitelnou mnohotvárnost lidské sexuality. Mohlo by jít o něco v pozadí. Nejsme dost svobodní, neznáme své vlastní nejvroucnější city, nerozumíme svému srdci. Protože k tomu je nutná velká odvaha a kdo ji má?? A tak se touha po nikým a ničím nemanipulované tvořivosti a ryzí autenticitě (to jsem skutečně já) objevuje alespoň v naší erotice.

Sexualita sama o sobě tedy vlastně nemá žádnou zvláštní hodnotu. Odráží se v ní však občas ,jak v deformovaném zrcadle, naše duše. Dovolme zrcadlu, ať nám poodhalí více. Nepřeceňujme je – je to jen deformované zrcadlo. Nepodceňujme je, je cestou k poznání světa za zrcadlem.

...touha oprostit se od vlastnění čehokoli a kohokoli, touha rozdat se, touha sdílet a přece se neupozaďovat, touha vůbec nic nemít, vůbec nic nevlastnit a přece se moci radovat ze všeho, co přichází, - to vše může být poligamie (poliandrie) …

Možná je vše úplně jinak. Na ničem z výše napsaného nijak nelpím. Jde jen o fantazii, malé zasnění se. Kdo ví...