Krása a účel 4 – co je skutečně skutečné?

  V čísle 2. jsem v úvodu tvrdil, že krása musí být jaksi realistická a z tohoto světa. Prostě skutečná. Jinak mě znechucuje jako nevkusně našminkovaná lehká děva... Jenže, co znamená skutečná? Jsou naše sny skutečné, nebo jde o fikci? A nemůže, být fikce v jistém smyslu skutečnější než „skutečnost“ sama?

Ano, řeč bude o sci-fi. O literatuře založené na předpokladu: „Co by se stalo, kdyby...“

Tvrdím, Sci-fi lze zařadit do kategorie umění. Tak, a nyní jsem se nechal nachytat na hruškách, že? Vždyť tvrdím, že krásné musí být vnitřně pravdivé a přitom připouštím, že krásné může být i literární zpracování nereálného světa. Jak chci vysvětlit podobný rozpor? Nyní se tedy o to pokusím.

Všechno naše vědění o tomto světě, veškerá naše schopnost komunikace mezi sebou navzájem i vůbec samo myšlení je založeno minimálně na jedné základní podmínce. Totiž na nutnosti vytvoření určitých axiomů. Něčeho, co se automaticky nekriticky přijme za pravdivé. Jedině přijetí těchto konvenčních dílčích pravd nám logicky umožňuje vůbec nastartovat mechanismus myšlení (podobně vědci si ustanovují pracovní hypotézu, kterou posléze jejich bádání buď potvrdí nebo vyvrátí). K uvedenému je nutno dodat, že velká část námi lidmi přijatých axiomů je prakticky nedokazatelná. Na velké části z nich setrváme po celý svůj život. Jiné možná časem prohlédneme jako ne zcela přesné. Například k tomu, abych se neznámého člověka mohl zeptat na cestu, musím předpokládat, že axiomy směru nalevo a napravo mají vůbec smysl. Přitom ve vesmíru nalevo a napravo v našem smyslu neplatí. Proč? Protože jsou závislé na platnosti dvou jiných axiomů, totiž nahoře a dole. Že ve vesmíru není žádné nahoře ani dole už asi víte. Nyní si zkuste představit člověka jenž došel po cestě k rozcestí na němž má zabočit doleva. Na první pohled snadný úkol. Nalevo je tam, co mám svou levou ruku a má levá ruka je díky asymetrii mého mozku (pravá, levá hemisféra) přece jen odlišná od ruky pravé. Nyní si představte, že pro daného turistu přestane platit nahoře a dole, což je ve vesmíru zcela reálné. Převraťte jej vzhůru nohama. A ouha, levá ruka najednou ukazuje přesně opačným směrem. Kam tedy odbočit, aby to bylo doleva? Úloha nemá jednoznačné řešení.

Jaké evoluční, psychologické, sociální důsledky by mělo na vývoj lidstva, kdyby se od svého začátku vyvíjelo v prostředí, kde neplatí nalevo a napravo ? Vidíte, máme tu námět na sci-fi. Podobných námětů by se dalo nalézt jistě hodně.

Neznám plnou pravdu o kráse, ale nyní mám pocit, že více než pravdivost prvotních axiomů je pro krásu díla důležité, jak se stvořeným „nereálným světem“ posléze zacházíme (že by známá myšlenka o tom, že struktura není pouhým součtem částí a vždy je něčím víc?). Jde o to, aby popsaný děj, namalovaný obraz, povídka, báseň měly svou vnitřní logiku. Své vnitřní zákonitosti, z nichž lze s jistou mírou přesnosti něco vyvozovat, na něco usuzovat.

Jak jsem již naznačil, naše reflexe světa založená na vyvozování z mnohdy nedokazatelných axiomů je nakonec velmi nestabilní, velmi nedefinitivní. V jistém smyslu každý žijeme svou existenciální hypotézu. Proto logicky (či psychologicky) uceleně napsaný příběh o nereálném světě může být dobrým způsobem, jak změnit úhel pohledu na konkrétní problematiku. Taková zkušenost pak může být jako analogie myšlení použita ve chvíli, kdy třeba popřeme, nebo naopak odhalíme některý ze zásadních životních axiomů. Vždyť nakonec, co vše ve svých fantaziích odhalili Jules Verne, nebo Karel Čapek? Jejich skutečností potvrzené odhady přitom nejsou žádným věštěním ze stříbrné koule. Jde o zkoumání pravdy z  pohledu: „Co by se stalo, kdyby..?“ Fikce může být napsána „opravdově“ a naopak třeba realitu popisující cestopis může být vnitřně rozporuplný, nebo třeba fanaticky orientovaný na nějakou zcestnou ideu.

A co létání lidí jako ptáků, co sny a představy o nesmrtelnosti? Oba z uvedených jevů lze teoreticky použít jako vstupní axiomy a přece může výsledný příběh obsahovat vnitřní pravdivost. Uvedené ovšem platí pouze za předpokladu, že se autorovi podaří zkomponovat logicky ucelený svět, který o něčem smysluplném vypráví a něco přináší. Nesmí se jednat o film, jehož úspěch je postavený pouze na šokování novým axiomem či axiomy, jehož vnitřní struktura je jinak zcela plytká.

Ještě jedna nedokončená věta - Každá opravdová krása je dobrodružstvím svobody…