Petr Mazálek
Sigmund Freud naruby
Napadlo mě, že lidská sexualita je něco jako otisky prstů, nebo rukopis či podpis. A sexuolog, je-li zároveň dobrým psychologem, má jako znalec daktyloskopie či grafolog v rukou nástroj k poznání lidské duše.
Petr Mazálek
Krása a účel – 5.díl: jídlo, víno, ženy
A co konzumace jídla a pití? Můžeme při ní zažít skutečnou krásu? Myslím, že ano. Leonardo Da vinci napsal, že svět se stejným způsobem zrcadlí v jediné kapce vody, jako ve vodách oceánu. Sebe chutnější pokrm vytržený z kontextu toho, čím je, se vlastně stává nechutným. Nic se v něm nezrcadlí.
Petr Mazálek
Krása a účel 4 – co je skutečně skutečné?
V čísle 2. jsem v úvodu tvrdil, že krása musí být jaksi realistická a z tohoto světa. Prostě skutečná. Jinak mě znechucuje jako nevkusně našminkovaná lehká děva... Jenže, co znamená skutečná? Jsou naše sny skutečné, nebo jde o fikci? A nemůže, být fikce v jistém smyslu skutečnější než „skutečnost“ sama?
Petr Mazálek
Krása a účel 3. - Účelné není účelové:
V předchozích dílech jsem tvrdil, že vše krásné je zároveň nějakým způsobem účelné. (přitom autorem účelu v mém podání nemusí být pouze nějaký subjekt, ale i sama příroda, pud sebezáchovy, evoluce) Svůj názor jsem nezměnil. Uvědomil jsem si ovšem problém s výkladem slova účelný. Až příliš nápadně se totiž podobá pejorativnímu výrazu účelový (prvoplánovitý), který má často co do činění se zneužíváním lidských citů. Se záměrnou líbivostí. S morální a jinou manipulací a jistým druhem emocionálního vydírání.
Petr Mazálek
Krása a účel – 2. líbivé pasti
Tvrdím, že vše krásné je zároveň nějakým způsobem účelné. Taky, že krása musí být jaksi realistická a z tohoto světa. Jinak mě znechucuje jako nevkusně našminkovaná lehká děva, skrze jejíž důraz na hrubé sexuálno již nejsem schopen postihnout jemnější mnohem variabilnější kouzlo ženskosti a jedinečnosti konkrétní bytosti, v němž jsou obsaženy dveře k nekonečnu.
Petr Mazálek
Krása a účel – část 1.
Legendární beatnik a hippie William Burroughs tvrdil, že umění se má dělat především pro umění samo, nikoli účelně. Já nicméně došel k názoru, že v každé skutečné kráse je obsažen vždy nějaký(skrytý?) smysl, nějaká účelnost. Možná jde o rozpor jen zdánlivě. Burroughs totiž hovoří o procesu ,o nezáměrnosti na cestě k cíli. Já se snažím pochopit výsledek, ne cestu k němu.