Petr Mazálek
Vandr na Libochovce 3. část
Se svou pětiletou dcerou Šárkou jsme už třetím dnem na vandru. Včera večer jsme se odtrhli od naší šestičlenné skupinky (Šárka se nutně potřebovala vyspat) a po domluvě s vedoucím tábora strávili noc ve volném stanu s podsadou.
Petr Mazálek
Vandr na Libochovce 2. část
Po celodenním pochodu první noc v přírodě. Ve tři ráno mají tátové malý poplach. Spustil se déšť. V rychlosti napínáme připravený igelit po nataženém provaze nad našimi hlavami. Kolíkujeme. Operace se zdařila. Spacáky v suchu. Pokračujeme v nerušeném spánku.
Petr Mazálek
Vandr na Libochovce 1. část
Jsem táta pětileté Šárky. Zúčastnil jsem se srpnového víkendového vandru. Jeli jsme dva tátové, tři děti a strýc Šroub psovod se psem Lumpem. Batohy, spacáky, jídlo, oblečení, jeden stan pro děti. My chlapáci přespíme pod širákem a kdyby mělo pršet, natáhnem nad sebe igelit – letitá vandrácká praxe.
Petr Mazálek
Sigmund Freud naruby
Napadlo mě, že lidská sexualita je něco jako otisky prstů, nebo rukopis či podpis. A sexuolog, je-li zároveň dobrým psychologem, má jako znalec daktyloskopie či grafolog v rukou nástroj k poznání lidské duše.
Petr Mazálek
Krása a účel – 5.díl: jídlo, víno, ženy
A co konzumace jídla a pití? Můžeme při ní zažít skutečnou krásu? Myslím, že ano. Leonardo Da vinci napsal, že svět se stejným způsobem zrcadlí v jediné kapce vody, jako ve vodách oceánu. Sebe chutnější pokrm vytržený z kontextu toho, čím je, se vlastně stává nechutným. Nic se v něm nezrcadlí.
Petr Mazálek
Krása a účel 4 – co je skutečně skutečné?
V čísle 2. jsem v úvodu tvrdil, že krása musí být jaksi realistická a z tohoto světa. Prostě skutečná. Jinak mě znechucuje jako nevkusně našminkovaná lehká děva... Jenže, co znamená skutečná? Jsou naše sny skutečné, nebo jde o fikci? A nemůže, být fikce v jistém smyslu skutečnější než „skutečnost“ sama?
Petr Mazálek
Krása a účel 3. - Účelné není účelové:
V předchozích dílech jsem tvrdil, že vše krásné je zároveň nějakým způsobem účelné. (přitom autorem účelu v mém podání nemusí být pouze nějaký subjekt, ale i sama příroda, pud sebezáchovy, evoluce) Svůj názor jsem nezměnil. Uvědomil jsem si ovšem problém s výkladem slova účelný. Až příliš nápadně se totiž podobá pejorativnímu výrazu účelový (prvoplánovitý), který má často co do činění se zneužíváním lidských citů. Se záměrnou líbivostí. S morální a jinou manipulací a jistým druhem emocionálního vydírání.
Petr Mazálek
Krása a účel – 2. líbivé pasti
Tvrdím, že vše krásné je zároveň nějakým způsobem účelné. Taky, že krása musí být jaksi realistická a z tohoto světa. Jinak mě znechucuje jako nevkusně našminkovaná lehká děva, skrze jejíž důraz na hrubé sexuálno již nejsem schopen postihnout jemnější mnohem variabilnější kouzlo ženskosti a jedinečnosti konkrétní bytosti, v němž jsou obsaženy dveře k nekonečnu.
Petr Mazálek
Krása a účel – část 1.
Legendární beatnik a hippie William Burroughs tvrdil, že umění se má dělat především pro umění samo, nikoli účelně. Já nicméně došel k názoru, že v každé skutečné kráse je obsažen vždy nějaký(skrytý?) smysl, nějaká účelnost. Možná jde o rozpor jen zdánlivě. Burroughs totiž hovoří o procesu ,o nezáměrnosti na cestě k cíli. Já se snažím pochopit výsledek, ne cestu k němu.
Petr Mazálek
Proč mít (mýt) děti ?
Staří Číňané je měli mimo jiné jako pojistku do budoucna, zadní kolečka. Aby se o ně měl kdo postarat, až budou staří. Někteří filozofové v plození dětí spatřují touhu člověka po nesmrtelnosti. Předat kus sebe sama dál. Nerozplynout se v prázdnotě. Překročit horizont jediného života a pokračovat ve svých dětech. To prvé již v našem ekonomicky vyspělém a individualisticky emancipovaném světě neplatí skoro vůbec, to druhé pak platí jen z části.
Petr Mazálek
Požár v sedmém patře (leden 2006)
O půl druhé v noci někdo tluče na naše dveře. Je slyšet zoufalý úpěnlivý ženský hlas: „Otevřete proboha prosím...“ Chvíli před tím nás zbudila malá Helenka. Přišla z dětského pokoje za námi. „Peťo, někdo klepe, běž prosím tě otevřít“, prosí mě ustrašeně má žena. Co se to děje, je půl druhé ráno a ta žena tak zoufale prosí...?! Nepřepadl jí někdo?! Neměl bych se něčím ozbrojit??
Petr Mazálek
Porod očima otce
Jak vše začalo? Jednoho všedního dne jsem se asi o jeden a půl hodiny zdržel v práci. Dojel jsem tramvají na konečnou, kde obvykle vystupuji, když se ubírám k domovu. Vystoupím a jdu do táhlého 300 m dlouhého kopce. Najednou o ulici níže než bydlíme vyjíždí sanitka. Je tma ozářená pouličními lampami a do ní sanitka šlehá svými modrobílými plamínky a hlasitě tísnivě naříká, až jsem se otřepal zimou, jak mi bylo náhle nepříjemně chladno. Co je s Marcelou? (mou ženou) Je vše v pořádku? Honem přidávám do kroku.
Petr Mazálek
Tancuješ Šárko? Tancuj Šárko!
Tancuješ Šárko? Tancuj Šárko...! Je neděle půl sedmé večer konec listopadu roku 2003. Sedím v pokoji na pohovce, za oknem je sychravo a tma, magnetofon vyhrává sentimentální šlágry z dob dospívání mé ženy Marcely – Iveta Bartošová. Zvláštní, texty neposlouchám ale melodie ve mě v té podivné zádumčivé chvíli cosi probouzí. Má dcera Šárka, je jí tři a půl roku, bezelstně tancuje, vyhazuje nohama, podupává do rytmu, z ničeho nic provádí prudké gestické pohyby, vzpíná ruce k nebi, naznačuje zoufalství a pád, chytá se za srdce, široce rozevírá své paže, jako by chtěla obejmout celý svět a zase je z ní plachá srnka vyhýbající se nástrahám vztahů a pak bytost toužící dosáhnout nad sebe sama a obětovat se, dát se, pak čertík a šibal a zas čistá studánka a šumějící les a hladké ladné vlnivé svádivé pohyby a rytmické záchvěvy divošky a já se přistihuji zasněný, uvnitř chvějivý pláč a hluboký konejšivý ponor do sebe sama, náhle je mi čtrnáct a dvacet a pětadvacet a málo i moc a vidím před sebou ženy, které jsem potkal za celý svůj život i ženy které jsem dosud nepotkal.
