Moc by mně zajímalo jakou rétoriku by nasadili odpůrci eutanazie, kdyby sami byli nevyléčitelně nemocní a čekali by je už pouze dlouhé měsíce plné bolesti a utrpení.

Proto nemám rád tyto moralisty, neumí se vcítit do role těžce trpících, chybí jim jakákoliv empatie. Proto by sami zasloužili dlouhou a bolestivou smrt...

Často, veľmi často sa médiá odvolávajú na Hippokratovu prísahu, ale koľko ľudí ju niekedy čítalo? Tak ju to dávam v originálnom znení. Mimochodom lekár sa v nej zaväzuje, že nedá pacientovi "smrtiaci liek" ani nebude robiť potraty.

"Svojho učiteľa v tomto umení si budem rovnako ctiť ako vlastných rodičov a vďačne mu ponúknem všetko potrebné, ak si to vyžiada nutnosť. Jeho potomkov budem pokladať za vlastných bratov a keď sa budú chcieť vyučiť tomuto umeniu, vzdelám ich bez nárokov na odmenu aj akékoľvek záväzky. Svojim synom aj deťom svojho učiteľa aj žiakom, ktorí sa slávnostne zaviazali lekárskou prísahou, umožním, aby sa zúčastňovali na výučbe aj na prednáškach aj na celej vede. Nikomu však inému. Spôsob svojho života zasvätím podľa vlastných síl a svedomia úžitku chorých a budem ich ochraňovať pred každou krivdou a bezprávím. Ani prosbami sa nedám prinútiť na podanie smrtiaceho lieku, ani sám nikdy na to nedám podnet. Nijakej žene nepodám prostriedok na vyhnanie plodu. Svoj život a svoje umenie vždy budem chrániť v čistote a udržím ich bez akejkoľvek viny. Sám neuskutočním rez u nijakého chorého, ktoré trápia kamene, ale odovzdám ho do rúk mužom skúseným v tomto odbore. Nech vkročím do akéhokoľvek domu, vojdem tam len s úsilím pomôcť chorým a budem sa vyhýbať každému podozreniu z bezprávia alebo hocijakého ublíženia. Zrieknem sa túžby po zmyslových pôžitkoch či so ženami či s mužmi, či so slobodnými či otrokmi. Keď pri svojej lekárskej praxi zbadám alebo vypočujem niečo, čo by malo zostať tajomstvom, o súkromnom živote ľudí všetko zamlčím a ako tajomstvo uchovám.

Ak budem túto prísahu dodržiavať a poriadne spĺňať, nech sa mi dožičí žiť navždy šťastne, nech sa dožijem úcty všetkých ľudí a nech sa radujem z plodov svojho umenia. Ak ju však poruším či poškvrním, nech sa mi stane pravý opak.“

Jsem zasadne proti eutanazii. I kdyby mela byti jen 1x zneuzita, tak ji to neopravnuje k existenci.... http://ulrych.blog.idnes.cz/c/404490/Jsem-stara-Tak-se-necham-zavrazdit.html

nic proti vám, ale o eutanázii bych si raději přečetl blog od někoho, kdo je (podle vaší fotky) tak o 50 let starší než vy.

Proč se k eutanázii nejčastěji vyjadřují mladí, silní a zdraví lidé?

Komise, která rozhoduje o životě nebo smrti člověka.... z toho mi mrazí. Komise, která se bude pracně dohadovat, zda pacient může nebo nemůže odejít.... Já mám někdy pocit, že jsme už tak "socializovaní", že otázka kvality života i kvality umírání je mimo scénu... Zkrátka, že se tak snažíme zachránit a spasit, že i tu smrt obcházíme a pak nevíme, kudy kam.... zazněl tu moc fajn názor pana Gorčáka - proč by mi měl stát zakazovat, zda-li chci žít nebo ne.... ach jo. Těžké téma, obdivuji, že jste jej zvládl napsat a to ještě, dle mého mínění, mírně a smířlivě...

Stát vám samozřejmě nemůže bránit ve svobodném rozhodnutí odejít, ale nechtějte po druhých, aby měli povinnost to provést za vás...

Jsem principielně pro eutanasii ale rozhodně ne v tuhle chvíli. Nejdřív se musí drasticky zvýšit kvalita paliativní péče o umírající lidi.

Doporučuji Terry Pratchett - Choosing to die, ale opravdu jen pro silné povahy. Je to zvláštní, jedním asi z největších přínosů této instituce je to, že tam je zapsáno obrovské množství lidí, kteří této možnosti nikdy nevyužili a nevyužijí. Jednoduše když se jim ta možnost asistované smrti naskytla, ta tíha života opadla. Je to jako jakékoliv utrpení, když víte, že to můžete kdykoliv skončit, vydržíte déle. Tím, ale neříkám, že jsem jednoznačně pro nebo že bych to propagoval. Je to těžké rozhodnutí a získat pro to respekt svých bližních je asi taky jedním z nejtěžších částí rozhodnutí.

Po staletí jsme měli kolem euthanasie pevnou a nepřekročitelnou hranici. Teď se jí pokoušíme zbořit. Opravdu věříte tomu, že přelezeme vysokou zeď a pak si uděláme patou v hlíně čáru, že za tohle už jako nepůjdem?

Tam, kde byla eutanázie zavedena se dneska hovoří o eutanázii dětí. Za dalších třicet let se bude diskutovat, zda by za některé případy neměli rozhodnout jiní. Třeba rodina a tam, kde rodina není, by to mohl být třeba soud. Atd. atd.

Jsem pro, aby se stanovily rozumné hranice léčby - kdy se ještě léčí a kdy se jen prodlužuje odchod lidské bytosti až k hranicím únosnosti. Ale aktivní eutanázii nevěřím, dopadne to špatně.

Tomu se říká vývoj. Taky už nežijeme v jeskyni. Na samotné smrti jinak nic špatného není, jde jen o utrpení, které přináší nekvalitní život. Vzhledem k tomu, že nejsem věřící, nevěřím ani na nějakou "posvátnost života".

v moderní době je všechno zneužitelné, ovšem, kdo přežívá pouze díky morfia a hadičky vedoucí do žaludku a dvou hadic k vyměšování, tak je euthanasie jemným řešením

Stát se nemá starat o to, zda-li chci žít život nebo ne. Nechci? Mám pro to jakýkoliv důvod? Proč by mi to měl stát zakazovat? Je lepší, když se zabiju pádem z mostu, nebo když mě zabije někdo druhý (nemusí to být lékař) kterého k tomu spravomocním?? 

At se lidi klidně  sami zabíjejí, státu ani společnosti do toho nic nemusí být. Jen musí být ověřeno, že skutečně umřít chci. Taky by se to dalo zneužít a tady už úlohu státu vidím.

Ale stat vam do toho zda chcete zit nemluvi. Sebevrazda neni trestna. Trestna je jen vrazda. A to toho zda jeden clovek zavrazdi druheho by stat mel mluvit, vlastene je to podle mne nejdulezitejsi uloha statu - branit lidsky zivot pred zmarenim utokem od jine osoby.