Vláda se rozhodla potěšit své úředníky nějakými těmi volnými dny navíc. Ne že by mi to snad nějak trhalo žíly, ale je to bohužel další důkaz toho, kdo se těší přízni našich politiků.
Už dlouho slýcháme, jak moc potřebujeme služební zákon, aby úředníci netrpěli politickými tlaky a konečně dostali nějaký kariérní řád, aby mohli postupovat hezky podle pořadníku. Inu dobrá, státní služba by nějaké benefity mít měla, ovšem není možné přehlédnout, že soukromý sektor si o takové péči může sotva nechat zdát.
Spíš naopak, z vlády se vytrvale line, o kolik prý soukromý sektor okrádá stát na daních, jak si OSVČ žijí jak pašíci v žitě a nejmenovaný odborářský boss neváhal přijít s vylhanými údaji o tom, jak prý OSVČ platí málo na zdravotním pojištění a měli by dostat jen půlku sádry. Nynějším vládním hitem jsou registrační pokladny, s jejichž pomocí hodlají z podnikatelů vylomit jakési vyfantazírované miliardy. Už jen chybí prohlásit podnikatele za nepřátele státu.
Zatímco státní byrokratická říše utěšeně vzkvétá, reálná ekonomika je pro politiky jen oslíčkem, se kterým je třeba o to usilovněji lomcovat, aby bylo z čeho to celé platit. A jak známo, každý pokus o snížení počtu úředníků končí zvýšením tohoto čísla. Zároveň slyšíme, že do státní správy je třeba přivést schopné profesionály. Ovšem kde je vzít? Inu je třeba je nějak přetáhnout ze soukromého sektoru.
Je to svým způsobem nekalá soutěž - stát nastaví atraktivní podmínky, které mají konkurovat soukromému sektoru, za peníze soukromého sektoru. Jenže čím výhodnější bude služba ve státní správě, tím hůř pro soukromý sektor, protože schopní lidé místo tvorby reálných hodnot odejdou úřadovat. Státní správa ovšem pro stát žádné peníze navíc nevydělá. Může se tak nanejvýš snažit, aby při úřadování nedocházelo ke zbytečným průtahům, což by jinak působilo další škody. Efektivní úřad je tak trochu jako počítač - může vám pomoci řešit problémy, které by bez něj neexistovaly.
Tady nejde ani tak o těch pár dní navíc, ale spíš o to, že neustálý příval čerstvé legislativy není pro stát žádný přínos, tudíž se těžko divit, že dalším výhodám pro úředníky se moc tleskat nebude, ačkoliv to primárně není jejich vina. Soukromý sektor ovšem v první řadě zajímá, jestli dojde k nějakému zlepšení "služeb", které jim stát poskytuje, nebo možná spíš vnucuje. Otázka je, zdali se kdy dočká.
Státní služba by měla nabízet stabilní pracovní podmínky, ale neměla by se stát zemí zaslíbenou, po které bude každý pošilhávat. Jakmile bude výhodnější pracovat pro stát než pro soukromníka, tak se kolektivně řítíme do průšvihu...
