Tak jsme se konečně dočkali - jeden z vrcholných evropských politiků začal nahlas mluvit o tom, že Evropa potřebuje společnou vládu. Teď nám v tom vládnutí brání národní parlamenty, které je třeba konečně postavit mimo hru.
Pak už těm evropským - dle Hollanda oslabeným - institucím nebude při vládnutí nic překážet. Jak je vidět, francouzský prezident se nehodlá poučit z historie. Ta poměrně přesvědčivě ukázala, že jakékoli centrální řízení je zoufale neefektivní. A čím větší kolos je třeba řídit, tím je to horší. Přesto Hollande navrhuje, abychom právě to udělali.
Možná ho k takovým úvahám vede pocit, že EU rozbíjí boj o partikulární zájmy jednotlivých zemí, což vede k tomu, že EU není schopna sledovat nějaký společný cíl. Nejspíš doufá, že centralizované nadnárodní instituce budou místo dílčích zájmů hájit zájmy... jaké? Své vlastní? Nebo nějaké celoevropské? A existuje vůbec něco takového?
Stačí se jen podívat na příkop mezi severním a jižním křídlem, který se ještě prohloubil při posledním boji o "záchranu" Řecka. Jak lze vůbec nějak definovat společný zájem, když má každý diametrálně odlišnou představu o tom, jak by měl kdo hospodařit? Možná Hollande doufá, že společné instituce by dokázaly "obejít" neústupné Němce, takže by se o jejich penězích rozhodovalo bez nich. Jenže Evropa, v níž dlužníci přehlasovávají své věřitele, by fungovala jen velice krátce.
Nedávno jsem četl docela zajímavý rozhovor s jedním Řekem. Podle něj se na severu pracuje, zatímco na jihu se "žije". Seveřané jsou zaměření na výkonnost, zatímco jižané na rodinu a vztahy. Pokud k tomu připočteme vlivy podnebí, má to logiku. Na severu vládne individualita, na jihu komunita. Každý z těchto životních stylů má něco do sebe. Háček je ale v tom, že je prostě nemůžete spojit dohromady. Jsou to odlišné světy, které jednoduše nemůžou mít společnou hospodářskou politiku. Tedy funkční hospodářkou politiku...
Hollande dále prohlásil, že "Parlamenty jsou příliš vzdáleny rozhodovacím procesům a lidé se odvracejí, když je jejich názor tolik ignorován". Docela by mě zajímalo, co tím myslel. Samozřejmě pokud se skoro o všem rozhoduje v Bruselu, lidé mohou mít pocit, že je jejich názor ignorován. Skutečně si ale nemyslím, že by se situace zlepšila, když se v Bruselu bude rozhodovat o všem.
Demokracie spočívá v tom, že by o určitých věcech měli rozhodovat jen ti, kteří jsou v nich přímo zainteresováni. Proto máme kromě celostátní vlády také kraje a obce, které mají ve své působnosti ústavou zaručenou nezávislost. Státy v rámci EU plní analogicky stejnou úlohu. Společná evropská vláda je už ze své podstaty nesmysl. Proč by o našich záležitostech měli přímo spolurozhodovat Italové, Maďaři, Holanďané atd.? Stejně tak proč bychom my měli rozhodovat o záležitostech Italů, Maďarů, Holanďanů atd.?
Pokud by byl ustanoven celoevropský parlament, který by měl nahradit ty národní, tak si nedovedu představit, jak by fungoval. Bylo by to jako v eurovolbách, kdy každý stát vysílá do parlamentu určitý počet zástupců? Nebo by místo národních stran musely vznikat strany celoevropské, které by se ucházely o hlasy všech voličů bez rozdílu? První varianta by byla jen pokračováním boje za národní zájmy jinými prostředky a druhá varianta by představovala guláš, který by asi nikdo nejedl.
O společné vládě sní zejména ti, kteří si dělají zálusk na to získat v ní silné postavení, a tím i možnost vládnout státům se slabším hlasem. Je proto zcela na místě se ptát, co by společná vláda přinesla nám, a v čem by byla výhodnější než dnešní stav. A upřímně - bude těžké ty výhody najít. "Větší akceschopnost" unijních institucí bude znamenat hlavně více přerozdělování, více vyhlášek a nařízení a fakt, že se o nás bude rozhodovat někde jinde a my do toho nebudeme mít moc co mluvit. Máme se nač těšit...
