Když to nejde po dobrém, tak to půjde silou, řekla si většina členů EU a prosadila si uprchlické kvóty. Sice nemá jít o trvalý mechanismus, ale znáte to - včera bylo včera, dnes je dnes a zítra to bude zase úplně jinak.
Problém samozřejmě není v tom, že bychom nezvládli nějaké množství uprchlíků přijmout, ale museli bychom vědět, že se jedná o definitivní číslo. To je samozřejmě v téhle situaci utopie. Německo letos čeká milion žadatelů o azyl, vážně máme věřit, že si je hodlá všechny nechat? Kancléřka Merkelová jeden den vyhlásí, že uprchlíky chce, další den se toho rozhodnutí lekne a zavede kontroly na hranicích, čímž efektivně rozloží Schengen. Sama do své země uprchlíky zve, současně ale tvrdě požaduje, aby si jich ostatní část vzali také. Tomu říkám koncepce...
Evropští lídři sice už celé měsíce volají po "rozhodné akci", ovšem že je Blízký východ už několik let v rozkladu, to nikdo neřešil. V Turecku uvízly v táborech asi dva miliony lidí, v jakých žijí podmínkách, o to se nikdo moc nezajímal, to je přece problém Turecka... Evropa procitla ze snu teprve v okamžiku, kdy jí desetitisíce těch lidí začaly bušit na vrata.
Jenže když se masy lidí daly jednou do pohybu, tak už je na efektivní řešení pozdě. Turecko je rádo do Evropy pošle, samo se tím zbaví "problému". A migranti, které pohání iluze o evropském ráji, pak už jdou za svým snem hlava nehlava, případně plot neplot. Angela Merkelová sice před časem prohlásila, že je třeba zlepšit situaci v uprchlických táborech, ale bohužel už přišla s křížkem po imigrační vlně.
Situace bohužel postupně spěje ke konfrontaci. Na jedné straně tu jsou frustrovaní migranti, kterým ploty boří sen o životě v bohaté Evropě, na straně druhé jsou Evropané žijící v nejistotě, jak tohle celé skončí, a nad tím vším plují evropští politici, kteří se rozhodli, že dohodu nahradí befel. To je nejjistější cesta, jak dorazit už tak křehkou evropskou jednotu. Pokud se takto citlivé věci budou rozhodovat silou, tak brzy nemusí být Fico jediný, kdo se otevřeně postaví na odpor.
Evropa není schopná postarat se o všechny potřebné světa. Celá věc má ale ještě jednu rovinu - pokud budou státy v našem okolí v rozkladu a světem budou bloudit statisíce vykořeněných lidí, nemůže to dopadnout dobře ani pro nás. Lidé, kteří nemají naději, se snadno uchylují k agresi. Můžeme se před nimi chránit různými ploty, ale jak dlouho? Politik s vizí se snaží řešit problém, než se rozroste do obřích rozměrů. To Evropa rozhodně nezvládla. A otázka je, zdali v této chvíli ještě dokáže se situací něco udělat, aniž by došlo na násilí.
Rád bych tomu věřil, ale je to čím dál těžší...
