Hradní myslitelé se rozhodli, že je načase vypálit další salvu na nebohého Peroutku. Vybrali si k tomu článek "Dynamický život" z dubna 1939. Jenže jak se ukázalo, mají zřejmě problém s chápáním psaného textu nebo se čtením skončili po letmém přehlédnutí prvních pár řádků. Jinak by těžko mohli protiněmecký článek označit za oslavu Hitlera. Ovšem co jsme mohli od bývalého přispěvatele Haló novin taky čekat.
Přitom článek není napsaný nijak přehnaně složitým způsobem. V první části Peroutka stručně shrnul, jak vnímají Němci svého Vůdce. Hitler dosáhl ohromných úspěchů. Své zemi vrátil sebevědomí a respekt velmocí. Západní státníci si u něj podávali dveře. Porýní obsadil bez jediného výstřelu, působil nezastavitelným dojmem. Německý národ, sycený těmito úspěchy, za ním stál jako jeden muž. A těžko rozporovat Peroutkovo tvrzení, že Hitler byl v danou chvíli nejvýznamnější osobností v Německu. Ve Valhalle mu nepochybně patřilo první místo.
Pak v části druhé rozebírá, jaký vztah k Hitlerovi naopak máme my Češi. A - jak pozoruhodné - dochází k úplně opačnému závěru, než když hovořil o Němcích. Jelikož Hitler je již první ve Valhalle, nemůže mít své místo na Slavíně. Dokonce uvažuje, že Hitler by o místo na Slavíně ani nemohl stát, protože tím by přece rozřeďoval své "němectví". Němci a Češi jsou oddělená "národní tělesa", jak praví nacionální socialismus, takže nemohou mít společné národní hrdiny.
Nelze být současně Němcem i Čechem, Češi a Němci nejsou jedním národem, a tudíž jejich poměr k Vůdci nemůže být stejný. Pro Němce je představitelem státu i národa, pro Čechy jen představitelem státu. Peroutka také dodává, že pozdrav "Heil Hitler" náleží pouze Němcům. Čech či Slovák, který jej používá, se "tlačí někam, kam nepatří a odkud bude vyexpedován". Ergo upozorňuje na fakt, že ani když budeme po německém vzoru zvedat pravici, Němci nás mezi sebe stejně nepřijmou.
Stejně tak konstatuje, že Mein Kampf zůstane Biblí jen národa německého, zatímco Biblí národa českého jsou spisy jiné. Dodává k tomu, že Vůdce si vlastně ani nepřál překlad své knihy do češtiny.
V závěrečné pasáži se pak vyjadřuje k tomu, že mnozí "se zalíbením" pomýšleli, že bychom měli napodobit metody, kterými se Němci dostali na vrchol moci. Přece když to fungovalo jim, může to pomoci i nám. Zde Peroutka odkazuje na českou politickou tradici zosobněnou Palackým - "pozadím německých myšlenek je německá síla", zatímco náš malý národ musel volit politické nástroje jiné. Mein Kampf byl sepsán pro velký a silný národ, my bychom se proto měli přidržet svých vlastních klasiků a svébytné politické tradice.
Jeho článek končí větou: "Národní vůdcové mohou vyrůstat jen vždy z vlastní národní půdy."
Ať čtu jeho článek jak chci, vidím tam jedno - Hitler je osobností národa německého, ne našeho. I v době, kdy už existoval Protektorát, Peroutka varoval před přebíráním německých metod a způsobů. Neberte si inspiraci z Mein Kampf, ale z českých klasiků. Nevěřte, že vás hajlování postaví na roveň Němcům. Nesnažte se být jako oni.
Pokud chtěl Ovčáček dokázat Peroutkovo selhání, tak upozorněním na tento článek ho paradoxně rehabilitoval, jelikož Peroutka v něm jasně postavil pohled německý proti českému, a ten německý odmítl. Za to ho čekal koncentrák. Ale ani to zřejmě Ovčáčkovi nenapovědělo, o čem to Peroutka vlastně psal. Protože to by musel přečíst víc než nadpis a pár prvních vět.
Čím déle se v tom hradní myslivny hrabou, tím větší hlupáky ze sebe dělají. Pokud by měli alespoň trochu rozumu, tak Peroutkovu vnučku odprosí na kolenou a budou doufat, že se na celou záležitost brzy zapomene. Ale to není jejich styl. Z Hradu bude létat špína tak dlouho, dokud Ovčáček a spol nebudou mít pocit, že konečně "dokázali" že měli pravdu. Což může trvat ještě dalších pár let...
