Na demontraci před Pražským hradem zaznělo islámu jednohlasé NE. Do značné míry protestující proti islámu chápu, z médií se na nás valí bezpočet dost pochmurných zpráv o útocích z různých míst světa a o problematickém soužití muslimů v západních nebo severeských zemích se mluví už dlouho. Rozumím, že něco takového si tu nikdo nepřeje, a že veřejných protestů bude přibývat. Jenže mi to nedá, moje pochybovačská část se zkrátka musí zeptat, jak by takové "NE islámu" mělo vypadat v praxi.
Martin Konvička ve svém projevu vyzval muslimy, aby se vzdali islámu. Tady se obávám, že bude silně zklamán. Nevěřím, že by mezi muslimy byla výrazná poptávka po "konverzi" k ateismu, ať už u nás nebo v zahraničí. Nejde jen o to, že "odpadlictví" se přísně trestá, ale zkrátka příliš nevěřím, že by většina skutečně chtěla opustit islám. Asi by se ho vzdali pod hrozbou výhružek, ale sami od sebe k tomu nemají důvod.
I kdybych v rámci zjednodušení diskuse přistoupil na tvrzení, že islám je inherentně zlý, není slučitelný se západním způsobem života a nedá se reformovat, těžko očekávat, že by na tuhle interpetaci přistoupili muslimové. Spíš by výzvy k opuštění své "pomýlené" víry brali jako součást kampaně proti sobě. Museli by začít popírat svou dosavadní identitu, což představuje ohromnou psychologickou překážku, kterou většina lidí nebude ochotná překonat. Možná bychom je mohli přesvědčit, že šaría není pro zachování jejich víry nezbytná. Ale že jejich víra je zlo - na to muslimové nepřikývnou.
Podobně problematický je návrh, aby byl islám postaven mimo zákon. Pokud bych odhlédnul od veškerých právních a etických otázek, které by takové rozhodnutí přineslo, důsledky by byly i tak dalekosáhlé. Zákonný zákaz by byl otevřeným a aktivním vyhlášením nepřátelství všem muslimům. I kdybychom toto opatření odůvodnili jakkoliv, nikdy by ho nepřijali. Odpověď by na sebe nenechala dlouho čekat. Pro teroristy bychom byli rázem velmi atraktivní cíl. Muslimské státy by s námi patrně přestaly obchodovat - a netvrďte mi, že je vám to jedno. Naší ekonomice by to jedno nebylo.
Obávám se jednoho - že Evropa možnost říct NE islámu už dávno prošvihla. Ve chvíli, kdy jich tu žijí miliony, je už dost pozdě to nějak "napravovat". Přistěhovalci ve svých původních zemích demokracii nepoznali a jejich potomci často vyrůstají vykořenění a nemají k demokracii vztah. Jenže co s tím? Není žádný způsob, jak bychom mohli jednoduše změnit jejich myšlení. Člověka můžete "obuškem" donutit, aby se řídil zákonem, ale nemůžete ho donutit, aby v něj začal věřit.
Problém je i v tom, že aby Evropa mohla nějaké hodnoty prosazovat, musela by v ně nejdřív sama věřit. Pokud se vzdává své kultury, dává tím najevo slabost. Proč by ji měl někdo přijímat, když ji může nahradit vlastní? Pokud sami ztrácíme své hodnoty, nebudou je přijímat ani druzí.
Evropa se musí především ujednotit v tom, jaká je její identita. Pak musí prokázat, že si za touto identitou dokáže stát, pevně, ale neagresivně. Že ji bude vymáhat i po ostatních - rázně, ale bez hysterie. Pokud naše kultura nebude ochotná vytvořit ze sebe příklad hodný následování, pak ji čeká jen ústup ze slávy. Násilné vyhnání muslimů z Evropy by bylo ve své podstatě přiznáním, že Evropská kultura si už nedokáže získat respekt, a proto musí sáhnout po silovém řešení.
Až půjdete s transparenty na další shromáždění, přemýšlejte o tom...
