Kdykoli se přiblíží nějaké volby, ze všech děr se začnou rojit různé "průzkumné" agentury, které nás začnou bombardovat předpověďmi, jak to zaručeně dopadne. Jen se z nějakého nevysvětlitelného důvodu nemůžou na tom správném výsledku shodnout. Jedna tvrdí, že nějaká strana vede o deset procent před hlavním rivalem, druhá nás přesvědčuje, že je to "rameno na rameno". Za týden přijde někdo další s úplně jinými čísly, a všichni se zároveň dušují, že zrovna oni to dělají správně.
Pak přijdou volby a všichni se nestačí divit. Ten, kdo se náhodou trefil, je na chvíli za Boha, ti ostatní se musejí snažit rozpory vysvětlovat tvrzeními jako "hodně voličů změnilo názor na poslední chvíli" nebo "voliči strany XY k volbám zrovna nepřišli". No a pak věštění z čajových lístků nerušeně pokračuje.
Čísla se sice skvěle vyjímají ve zprávách, ale prakticky nikdy se důkladně nerozebírá, jak se k nim došlo. Někdo pracuje jen se samotnými preferencemi, někdo bere v potaz jen voliče, kteří vědí, koho budou volit a jsou odhodláni přijít k volbám. Nikdo příliš nevysvětluje, jaký "reprezentativní vzorek voličů" použil, ani jestli celý průzkum neproběhl v místní hospodě Na Růžku. Klíčové je, že na titulku bude svítit "strana AB stáhla náskok na 3%".
Pravda, průzkumy jsou skvělý fetiš - zejména vyjde pro zadavatele příznivě. Tím se rád pochlubí každý politik, a hned přidá i zaručené vysvětlení, proč tomu tak je. Třeba "ukazuje se, že náš program voliče dobře oslovil". Pokud to naopak někomu nevyšlo, vždycky jde poukázat na to, že v konkurenčním průzkumu to vychází mnohem zářivěji.
Ještě veseleji bývá, když se objeví nějaký "překvapivý" výsledek. Zejména když s ním přijde agentura, o které nikdo v životě neslyšel, a vyjde na povrch, že dotyčný průzkum probíhal o půlnoci před zavřeným supemarketem. Ale i těmito čísly se budou politici ohánět, zejména když favorizují outsidera.
Dále jsou průzkumy klíčové pro malé strany, které usilovně doufají, že někde přelezou 5%. Pak by se mohly dostat víc do reflektorů médií a začali by je zvát do různých televizních debat. Funguje to skoro jako kouzlo - když se dostanete nad laťku, máte šanci se do sněmovny probojovat, protože se voliči přestanou bát, že by jejich hlasy propadly. Dokud jste mediálně pod hladinou, nemáte moc šancí se sami vynořit...
Pokud jde o mě, nikdy jsem si nevybíral podle toho, jak si která strana vedla v průzkumech. Konkrétní čísla jsou mi vcelku ukradená. Spíš mě zajímá, co v ní sedí za lidi a jak se chovali, když byli u moci. Soupeření vzájemně si odporujících průzkumů mě nechává zcela chladným. Pro mě je podstatný jen jeden průzkum - říká se mu volby. Vzestupy a pády čísel jsou důležité hlavně pro politiky, aby si měli v mezidobí s čím hrát a co neustále komentovat a vysvětlovat.
Mimochodem nejvíc mě vždy pobaví dotazy médií typu: "Čím byste vysvětlil výsledek své strany, když vám předvolební průzkumy přisuzovaly 30%?"
Inu čím to chudák má vysvětlit? Copak může za to, co někdo spočítal v nějakém průzkumu?
