Nejrůznější muslimské organizace i jednotliví duchovní si pospíšili s odsudkem masakru v redakci Charlie Hebdo. Není se čemu divit, jen náznak podpory tomuto útoku by byl zapálenou patronou dynamitu. To si můžou dovolit fanatici z Islámského státu, evropští muslimové ale nutně potřebují, aby se proti nim neobrátil hněv "domorodých" evropanů. Otázka je, jestli můžeme těmto povinným omluvám věřit...
I kdyby většina z nich byla upřímná a ne jen motivovaná strachem, samotná slova toho příliš nezmůžou. Ve Francii je něco kolem 5 milionů muslimů. Dokonce i kdyby jich jen nepatrný zlomek tíhnul k džihádu, na vyprovokování konfliktu to stačit bude. Odhaduje se, že jen za Islámský stát bojuje nebo bojovalo na tisíc "Francouzů". Nedivil bych se, kdyby mezi ně patřila i trojice včerejších útočníků. Je tudíž jen otázka času, kdy dojde k dalším útokům.
Zatím Francouzi vyšli do ulic demonstrovat jen na podporu svobody tisku. To samozřejmě nemusí trvat věčně. Každý další mrtvý zvyšuje pravděpobodnost, že na transparentech převládnou hesla "Pryč s islámem!". Politici na to budou muset nějak zareagovat. Zatím slyšíme obvyklé fráze, které zaznívají po každém útoku, ale podobně nemohoucí politiky veřejnost chtít nebude. Bude žádat akci. Velmi ráznou akci. A někteří politici ji rádi nabídnou.
Pokud si muslimové nepřejí konflikt, budou muset udělat mnohem víc než jen pronést nějaké omluvy. Především budou muset přestat tolerovat radikály ve vlastních řadách. Pokud je šíření radikálního chápání islámu nezajímá, nebo jim nevadí, pak se jednoho dne mohou dočkat ošklivého překvapení. Francie by mohla znovu "objevit" pud sebezáchovy a začít hledat radikání řešení. Pokud někdo z jejich řad muslimské komunity verbuje bojovníky pro svatou válku nebo IS, pak ostatní musejí pochopit, že se to otočí proti všem bez rozdílu. Je i v jejich zájmu tyto lidi zastavit.
Problém je, zdali si muslimská komunita připustí tuto odpovědnost a začne v souladu s ní jednat. Vydávat omluvná prohlášení je bohužel mnohem snazší. A naprosto neúčinné...
