Tak nám z úst předních státníků opět zazněla výzva k jednotě - tedy že Německo si uprchlíky pozve a my si je jednotně rozdělíme. A rozdělovat bude co, pokud ze Sýrie odejdou další 3 miliony lidí, jak varoval turecký prezident.
Společný projev zmíněného dua, plný bezobsažných frází, přišel v době, kdy se už začalo nahlas hovořit o tom, že v německých zařízeních dochází pravidelně k bojům mezi skupinami uprchlíků. Někdy se zapojují i stovky lidí, už je napočítáno několik set zraněných i několik mrtvých. A jedním z motivů těchto bojů jsou - kulturní a náboženské rozdíly...
To zrovna příliš velkým optimismem nezavání, zejména pokud jde o budoucí soužití v evropské společnosti. Pokud se někteří imigranti kvůli náboženství nesnesou ani mezi sebou, tak co budou dělat, až narazí na ateismus... údajně nejhorší jsou salafisté a ti "v procesu radikalizace", jak to označil jeden z expertů. Úžasný výraz, ne? Jen škoda, že nevíme, kolik se jich v tom "procesu radikalizace" momentálně nachází, abychom věděli, co máme čekat.
Německý ministr vnitra Thomas de Maiziere uznal, že uprchlická zařízení jsou přeplněná, což ke konfliktům přispívá. Různé komunity jsou natlačené navzájem mezi sebe a pak už stačí jen jedna jiskra, aby vypukl pořádný požár. Ovšem pokud Německo hodlá letos přijmout ten milion a půl žadatelů, jak zní čerstvý odhad, tak ta zařízení budou ještě přeplněnější. Ledaže by Evropa skutečně jako jeden muž rozdělovala jako o závod.
Samozřejmě je hezké, že si duo v proslovu vzpomnělo, že by se v Sýrii mělo začít něco dělat. Ovšem podobné úvahy mají několikaleté zpoždění. Občasný propagační nálet proti IS nic neřeší, i když se to hezky vyjímá v médiích. Američani už jsou taky bez nápadu, nedávno přiznali, že výcvik místních bojovníků proti IS selhal a nemá cenu v něm pokračovat. Rusové se do toho sice obuli, ale ti samozřejmě tlačí vpřed Assada, který jako představitel menšinových alávitů velkou šanci jako sjednotitel nemá.
Pak ještě dáme pár miliard na uprchlické tábory v Turecku a možná na moři chytíme pár pašeráků, tím je evropská představivost patrně vyčerpána. O to víc bude třeba propagovat nerozlučnou jednotu. Tedy nerozlučně kráčet v jednom šiku za dvojjedinou evropskou velmocí. Tedy alespoň dokud bude uprchlíky stále kam umisťovat a nezačnou se na sebe vrhat navzájem.
Pokud mě něco fascinuje, pak je to oblíbený výkřik, že je třeba "více Evropy". Problém je v tom, jaké Evropy... Evropa konsenzuální nás opustila společně s kvótami. Teď už zbývá jen Evropa direktivní. Evropa, která roky hraje mrtvého brouka, a když už to dál nejde, produkuje na svou obranu výroky o "historických zkouškách", které ji čekají. A také Evropy, v níž stát nejvíce hovořící o solidaritě klidně zavádí kontroly na hranicích jako první.
Politici stále hovoří o tom, že je třeba důsledně rozlišovat mezi těmi, kdo skutečně utíkají před válkou a potřebují naši pomoc, a mezi čistě ekonomickými migranty. Problém je, kdy se přejde od slov k činům. Pokud trvá celé měsíce, než se vůbec dojde k nějakému rozhodnutí, a další měsíce, než se nějaké rozhodnutí uvede v život, tak více takové Evropy nám nepomůže. Nemá smysl pochodovat jako jeden muž přímo do propasti...
