Petr Knötig to minulý týden zažil na vlastní kůži. Není ani třeba napsat něco obzvlášť vulgárního, nemusí to ani reálně vidět mnoho lidí, ale když někdo váš příspěvek patřičně zmedializuje, můžete si hned začít vyklízet stůl.
Možná ne každý má tu smůlu, že má tak "skvělého" šéfa jako je Pavel Šámal, který se očividně nemohl dočkat, aby svého mluvčího stihl vyhodit ještě před koncem týdne. Normální nadřízený by třeba celou záležitost přešel tím, že by "provinilce" nanejvýš napomenul, aby si dával větší pozor, jakým způsobem se vyjadřuje. Přeci jen jako zástupce významné instituce jako je Nejvyšší soud bych si měl ve vyjadřování držet určitou úroveň.
Problém je, že inkriminovaný výraz "cikorka" se stal spíš pouhou záminkou, jak se někoho zbavit. Náčelník soudu Šámal prý nebyl s Knötigem dlouhodobě spokojen, ale až příspěvek na Facebooku náhle způsobil, že už ho v úřadě nemohl snést ani jediný den. Pozoruhodná rychlost. Téměř komicky pak působilo Šámalovo vyjádření, že si přeje získat člověka s "vyššími morálními kvalitami", než prý měl Knötig. Co si pod tím představit? Že bude mít rád Romy?
Znepokojivé je, že něco podobného se může stát v budoucnu komukoliv. Bohužel řada lidí přistupuje k Facebooku a podobným virtuálním vynálezům lehkovážně a neberou v potaz, že cokoliv někde vyvěsí už nejde jednoduše vzít zpátky. Že to, co považují za zcela soukromé, může někdo použít proti nim. Nejde jen o různé komentáře, ať už vhodné nebo nevhodné. Často bezstarostně vytrubují věci ze svého soukromí, o rozvěšování choulostivých fotografií nemluvě.
Bohužel internet si všechno pamatuje, takže se někdo možná jednou bude divit, až na něj někdo vytáhne dvacet let staré video z nějaké mladické "pařby", které jeden z jeho kamarádů natočil na mobil a pověsil si ho na Facebook. S pomocí vyhledávačů si vás může každý důkladně proklepnout, pak už stačí nějakou pikantnost, nejlépe ještě vytrženou z kontextu, předhodit médiím a něčí kariéra se může pěkně zadrhnout.
Už v dnešní době o nás internet ví skoro vše. Stačí se jen dívat, jaké stránky navštěvujete či jaké odkazy vyhledáváte, tím o svých zvycích prozradíte ledacos, přičemž tyto údaje jsou zlatou žílou pro zadavatele reklamy. Z Facebooku se zase můžeme dozvědět, kdy míříte na dovolenou - a tudíž zloděje ve vašem bytě nebude nikdo rušit. Už dnes se ve virtuálním prostoru prakticky "svlékáme do naha", a v budoucnu se dá čekat, že všichni budou o všech vědět všechno.
Informace jsou moc. Zejména pokud je třeba na někoho najít domnělou či skutečnou špínu. Dřívější režimy potřebovaly nákladnou a nespolehlivou síť tajných informátorů. Dnes na sebe skvěle donášíte vy sami - pokud tedy nežijete někde v jeskyni, kam ještě nedorazil internet. Osud Petra Knötiga ilustruje, co možná nastoupí v budoucnu - autocenzura, abychom se náhodou nedopustili nějakého "závadného" výroku, který vyplave na světlo ve chvíli, kdy se to někomu bude hodit.
V amerických detektivkách se obvykle objevuje: "Máte právo nevypovídat. Cokoli od této chvíle řeknete, může být použito proti vám." Dnes bychom mohli vyhlásit modernizovanou verzi: "Cokoli od této chvíle kamkoli napíšete, bude jednoho dne použito proti vám!"
