Komedie pokračuje. Jen pár dní po tom, co Německo vyhlásilo příjem uprchlíků ve velkém, najednou jako první uzavřelo hranice. Teď už se dal do pohybu dominový efekt - když uzavře jeden, budou muset uzavřít postupně všichni.
Nikdo logicky nebude chtít zůstat poslední. Kontroly už zavedli Slováci, Rakušané, o kontrolách mluví dokonce i Nizozemci a naše vláda k něčemu podobnému nejspíš brzy sáhne také. Když dojde na věc, bude se každý snažit svou hranici utěsnit, aby uprchlíci zůstali sousedovi. Zároveň poroste tlak na přijetí kvót, protože při uzavřených vnitřních hranicích by se uprchlíci hromadili zemím s vnější hranicí. Zejména Maďarsko by jakožto nárazníková země na všechno zůstala sama. To by zemi časem proměnilo v hořící sud se střelným prachem.
Kvůli kvótám už se vrátily do oběhu výhrůžky, že "hříšníci" přijdou o dotace. Jenže podobné pouštění hrůzy je zkrátka zcela neúčinné. Čísla přidělených migrantů neustále rostou. Teď už se jich má rozdělovat 160 tisíc, Německo zase zvýšilo počet očekávaných žadatelů o azyl na rovný milion. Nakonec si každý spočítá, že se stejně k žádné finální cifře nikdy nedojde, takže bude výhodnější nechat hranice uzavřené.
EU nemá kromě kvót vlastně nic v záloze. Sice se občas hovoří o nutnosti chránit vnější hranici, ale to je v případě Řecka téměř nemožné provést. Nelze dost dobře hlídat celé Středozemní moře, natož když některé řecké ostrovy jsou od Turecka jen coby kamenem dohodil. Mluví se o nutnosti běžence ihned vracet, jenže to není dost dobře možné bez dohody s vládami těch zemí, které by migranty měly od EU přebírat. Pokud nebude libyjská vláda ochotná spolupracovat, tak se nezmění nic. Ostatně už před nějakým časem varovala, že jakoukoli zahraniční akci na svém území bude považovat za agresi.
Teď už se nacházíme v situaci, kdy se Maďarsko blíží konfrontaci se Srbskem, které už vyhrožuje rozmístěním armády u hranic. V důsledku dominového efektu následně Srbové zablokují hranice s Makedonií a Makedonie hranici s Řeckem. Co udělá v této situaci Řecko, to ví jen Bůh. Nekonečné hromadění imigrantů na svém území nezvládne, a pokud by se je pokusili vracet do Turecka, silně pochybuji, že by to Turkové nechali být. Snaha opevňovat hranice povede jen k tomu, že se přesune ohnisko konfliktu jinam. Nakonec někde hrnec přeteče.
Aby k tomu nedošlo, musela by se zastavit imigrační vlna ze Sýrie, jenže to není nic, co by se dalo snadno vyřešit. Bohužel výroky typu "uprchlíci by si měli doma udělat pořádek" neberou v potaz, že samotní uprchlíci na něco takového nemají prostředky. Někdo by je musel vyzbrojit, vycvičit a zajistit schopné velitele. Bez kvalitní organizace a logistiky by nějaká uprchlická milice neměla proti IS sebemenší šanci. A samozřejmě - kdo by to všechno platil a řídil?
Kromě toho mi není jasné, za koho by uprchlíci měli bojovat? Pod vlajkou EU? Nebo za Asada? Nebo v řadách protiasadovské opozice? Nebo prostě sami za sebe? USA mají jasno - Asad musí jít, tudíž by jakoukoli akci na jeho podporu odmítli. Někteří uprchlíci by také patrně odmítali jít bojovat za diktátora, kterého nenávidí. Jiní by zase odmítali bojovat za onu takzvanou "opozici" proti dosud stále legální vládě. Ve finále by proti sobě mohli v Sýrii bojovat uprchlíci proti uprchlíkům.
Pokud by tedy mělo k nějakému zásahu v Sýrii dojít muselo by to být na základě široké dohody velmocí. A nejspíš by se to neobešlo bez jejího rozdělení. Samotná porážka IS by nebyla k ničemu, kdyby v zemi dál probíhala občanská válka. Že by si Asad, Američané, Rusové a další dokázali sednout za jeden stůl, to nevypadá jako příliš realistický výjev. Nicméně v zahraniční politice vládne bezbřehý pragmatismus, takže vyloučené to úplně není.
Pokud nedokáží politici zastavit masovou migraci přímo u zdroje, pak budou Evropané záhy žít obklopeni žiletkovým plotem. Neschopnost řešit situaci jinak než kvótami může vést k divokému rozpadu EU, který může skončit ozbrojeným konfliktem kvůli uprchlíkům. Sice se hovoří o tom, že zima by měla imigrační vlnu přibrzdit, ovšem pokud by se nic nezměnilo, na jaře se bude pokračovat znovu. Z posledního vývoje je zřejmé, že evropská soudržnost vzala rychle za své. Místo snahy o nějakou společnou akci bude rozhádaná Evropa jen čekat, kde to nakonec praskne...
