Naši centrální bankéři prý plánují ukončení oslabování koruny, jelikož již dosáhli všech svých cílů. Tedy pokud za ty cíle považujeme zdražení dovozu, cenu pro Centrálního bankéře roku pro pana guvernéra a urychlení předvánočních výprodejů elektroniky. V takovém případě si skutečně ČNB vedla na jedničku s hvězdičkou. Jen to všechno ostatní se jí nějak nedařilo.
Není to tak dávno, co se ČNB holedbala, že intervence bude trvat až do roku 2015. A teď se po třech měsících náhle zjistilo, že už nějak není potřeba. Tomu se říká flexibilita. To už není obrat o 180 stupňů, ale rovnou trojitý Axel. Co se za ty tři měsíce od zavedení intervencí asi zásadního změnilo? Opravdu ekonomika za tu dobu pod dohledem přičinlivého pastýře Singera vyrostla do krásy?
Celý údajný úspěch intervencí ČNB stojí na dvou pochybných faktech. Zaprvé prý naše ekonomika roste, což je dokládáno růstem o 1,9% v posledním čtvrtletí. To je přece skvělé ne? Už jsme zase tygři. Realita je samozřejmě poněkud jiná. Ano, zásah ČNB donutil lidi rozbít prasátko a běžet si koupit novou televizi ještě před zdražením, za stimul pro ekonomiku to lze ale vydávat jen pod silným vlivem psychotropních látek. Pokud si dnes vyberu úspory a koupím si televizi, nekoupím si příští týden třeba toustovač. Nákupní horečka rychle odezní a příští měsíce půjdou čísla zase dolů. Navíc "růst" táhlo hromadění zásob tabáku před zvýšením spotřební daně. Ale nebojte se, ČNB pro tento rok předvídá růst přes dvě procenta a v tom se určitě nemýlí!
Druhou báchorkou je údajně poražená deflace. O této deflační pohádce jsem se už rozepsal v jednom z předchozích článků, takže už jen stručně. Vskutku, meziročně ceny rostou o pouhé desetiny procenta, ovšem jen díky desetiprocentnímu zlevnění elektřiny a plynu. Takže i když potraviny zdražují, co to dá, ve výsledku to přece dává nulu... Pochopitelně pokles energií potáhne meziroční srovnání dolů každý měsíc. Říkat tomu ale "deflace" by se mělo považovat za šíření poplašné zprávy.
Na celé věci mě zaujalo, že ČNB nám důvody intervence vysvětluje pokaždé jinak. Jednou je pokles kurzu nutný pro náš export, jako kdyby tento stál před kolapsem, jindy je zase oním devítihlavým drakem nenažraná deflace, které je třeba setnout hlavu. Takže co je tím důvodem? Export? Deflace? Obojí? Nebo ještě něco jiného? Skoro mám pocit, že se zkrátka vyhlásily nějaké cíle a pak se čeká, jestli čísla něco z toho potvrdí. A to by v tom byl čert, aby se nenašla alespoň jedna statistika, podle které byla intervence báječný úspěch.
Vrtá mi hlavou, proč nakonec hodlají ty tolik užitečné intervence po třech měsících odtroubit. Našli snad v ČNB někde v trezoru trochu zdravého rozumu? Tomu se mi skoro nechce věřit. Nebo že by se snad zalekli, co jejich ekonomické woodoo dlouhodobě udělá? Ani to se mi moc nezdá, vždyť pan guvernér dostal cenu "za statečnost" s níž strčil do našeho ekonomického domina... Ale fakt je, že si to ještě můžou desetkrát rozmyslet. Nějaká statistika vyplivne další čísla, podle kterých ČNB moudře usoudí, že intervence jsou ještě stále potřeba. My se můžeme jen modlit, aby je nakonec odvolali dřív, než stihnou napáchat ještě větší škody.
P.S.: Dovolil bych si pana guvernéra Singera navrhnout na Nobelovu cenu. Nikoliv ovšem za ekonomii, ale za chemii, jelikož spíš než ekonomickou nauku umí produkovat dynamit.
