Ministr Sikorski si v nejnovější nahrávce neslušně "vyšlápl" na Camerona, a média mají zase co pěkného přežvykovat. Informační hodnota je sice veškerá žádná, ale pár peprných slov dodává aféře na pikantnosti. Mediální konzument může zajásat - konečně se roztrhla rouška, která zakrývá politickou špínu. Zahraniční politika je jen samá faleš a přetvářka, teď teprve pravda vyšla na světlo...
Čas od času nás oblaží nějaká nahrávka, na níž třeba americký diplomat hovoří o Angele Merkelové jako o turu či kuru domácím, někdo prohlásí Berlusconiho za alkoholika nebo Francouze za žabožrouty. Rázem se široká veřejnost třese hnusem, jak je ta zahraniční politika nechutná a odporná.
Nedá mi to, abych se nezeptal - vy jste snad v soukromí nikdy nikoho nepomlouvali? Nikdy jste nepropírali natvrdlého šéfa nebo otravnou sousedku? Proč by mělo někoho překvapit, že se politici pomlouvají v tajné korespondenci nebo na uzavřených schůzkách? Když si budu myslet, že je šéf pitomec, taky se o tom budu s kolegy bavit za zavřenými dveřmi a nebudu to vykřikovat před jeho kanceláří.
Že jsem pokrytec? No ano, ale to vy taky. Netvrďte mi, že vždycky každému do očí říkáte, co si o něm myslíte. To si může dovolit obecní blázen, ale ne normální občan. Bezhlavá upřímnost vztahům neprospívá, mezi lidmi i mezi státy. Od toho se dělá diplomacie. Nemůžete přijít na summit a rozbalit to tam stylem: "Všechny vaše nápady jsou stoh blábolů." Místo toho řeknete: "Tyto návrhy dostatečně nereflektují naše národní zájmy."
Můžete tvrdit, že je to nechutná komedie, ale bohužel tato komedie často rozhoduje o vztazích mezi národy. I kdyby se politici nemohli navzájem ani vidět, při jednáních a oficialitách musejí vzájemné antipatie potlačit. Dobré vztahy jsou z dlouhodobého hlediska důležitější než jakási abstraktní "pravdomluvnost". Asi těžko můžete očekávat, že by si politici volali následujícím způsobem:
Sikorski: "Davide, s tím fiskálním paktem jsi to fakt pos..."
Cameron: "A ty jsi mě zase pořádně nas..., copak si nemůžeš dávat na ty štěnice větší pozor?"
A to bez ohledu na to, že si to ve skutečnosti myslí. Vůbec celý lov "sprosťáren" je vyloženě směšný. Skvěle to ilustruje dnes již legendární Rusnokův komentář k Mandelově pohřbu: "Ty vole, já se úplně třepu, abych tam nemusel jet..."
Hrůza, jak je možné, že český premiér používá slova jako "vole". No jak, jak... Kdo to nikdy nepoužil, ruku hore! Doma každý mluví, jak mu zobák narost, a stačí pět minut poslouchat nějaký rozhovor na autobusové zastávce a "volů" se člověk nedopočítá. Ale pokud mikrofon zachytí premiéra, tak z toho puristi dostanou záchvat.
Základní problém podobných tajnonahrávkových odhalení je, že jsou vysoce selektivní. Sice víme, co Sikorski v ten moment řekl, ale nevíme, proč to řekl. Neznáme kontext, nevíme, co všechno tomu rozhovoru předcházelo ani co následovalo. Proč by mě měly zajímat Sikorskiho soukromé názory na Camerona? Nebyla to nahrávka, na níž by si řekl o úplatek, jen tam nadával. Zveřejněním takové náhrávky jste nikoho o ničem neinformovali, jen jste hodili vidle do vztahů mezi Británií a Polskem.
Teď sice známe mediálně vděčné názory ministra Sikorského na "přítele Camerona", ale třeba vůbec nevíme, jaké vtípky o polských politicích říká svým kolegům Cameron při čaji o páté. Stejně tak nevíme, co si třeba Merkelová myslí o Italech, nebo jak vidí Španělé Řeky. Je totiž nikdo zrovna nenahrál a nezveřejnil to. Je nesmyslné si namlouvat, že díky několika tajným nahrávkám víme, co se v politice skutečně odehrává. Na jeden podobně "odhalený" výstup jich připadá tisíc, o kterých se nikdo nedozví.
Otázkou je - máme právo vědět co si politici soukromě povídají? Neměli by alespoň za zdmi svých kanceláří právo říkat si, co chtějí? Pokud to nejsou korupční nabídky, samozřejmě.
Pokud se sami ve svém životě oddáváme pokrytectví a bílé lži, nemůžeme čekat, že politici se budou chovat jako andělé, a i v ložnici budou mluvit jako v klášteře. Když sami příliš nedbáme na svůj slovník, nemůžeme čekat, že politici budou mluvit jako nějaká kniha od Aloise Jiráska. Ať se to komu líbí nebo ne, i politici jsou pořád jen lidi...
