Bělobrádek uctěním obětí divokého odsunu prokázal odvahu

Ano - odvahu, jelikož byl ochoten udělat krok, za který mohl očekávat ostrou kritiku. A ta se také dostavila, zejména z úst komunistů, kteří se po revoluci proměnili v ukázkové vlastence. Ti byli rudí, tentokrát vztekem.

Co na tom, že jejich předchůdci po válce uvalili represe na představitele nekomunistického odboje, že? Největšími bojovníky proti nacismu byli komunisté a hotovo. Nicméně to je teď celkem vedlejší.

Větším problémem je, že o odsunu se u nás nedá vést žádná diskuse. Obvykle to končí fangličkařením, nadávkami a výkřiky typu "A Lidice vám nevadí?". Je nesmírně těžké někde prosazovat názor, že je možné odsoudit jak zločiny nacismu, které jsou četné a dobře zdokumentované, stejně jako excesy divokého odsunu, k nimž také prokazatelně docházelo, ale nepovažuje se za zdvořilé o tom mluvit.

Nevidím důvod, proč bychom nemohli otevřeně říct, že na tuto kapitolu svých dějin nejsme zrovna hrdí. Umenšit váhu nacistických zločinů může takové přiznání těžko. Samotný odsun byl tehdy patrně nevyhnutelný, protože ačkoliv nemusel být ke všem spravedlivý, další soužití s Němci v jednom státě bylo v tu chvíli těžko představitelné. Ovšem násilí a krevní msta nevyhnutelné nebyly. To uznat přece můžeme.

Bohužel ona "lidová spravedlnost" na sebe často bere dost odpudivou podobu. A nešlo rozhodně jen o Němce, po válce nastal hon na různé zrádce a kolaboranty, což poskytlo řadě podnikavců příležitost si vyřídit účty. Lidové soudy si občas "chladily žáhu" na lidech, kteří sice nic zvláštního neudělali, ale byli nositeli známých jmen, takže je stálo za to předhodit davu, který žádal nalezení "viníků". Jedna temná kapitola zvolna přecházela v druhou...

Pavel Bělobrádek teď udělal symbolické gesto, jehož účelem je hlavně zlepšení našich současných vztahů. Nejde o to na události druhé světové války zapomenout, ale nemá smysl se chovat, jako kdyby skončila předevčírem místo před sedmdesáti lety. Dokonce i Posselt už vzdal své snažení o navrácení bývalých majetků. Nynější Bělobrádkovo gesto naše sousedy potěšilo a nám přitom nijak neublížilo.

Zatímco Bělobrádek si celou dobu stojí za svým názorem, premiér Sobotka sice nejprve jeho gesto opatrně pochválil, ihned si ale alibisticky umyl ruce, že s tím vláda rozhodně nemá vůbec nic společného. Hlavně, aby na něm nic neulpělo a on náhodou neudělal něco nepopulárního. Politici některých dalších stran pak reagovali, jako kdyby Bělobrádek někde hajloval.

Obvykle nemám ve zvyku politiky chválit, ale dnes udělám výjimku. Byl to takový malý akt dobré vůle - a díky za něj.