WHO si vysloužila moře kritiky za svůj postup při pandemii "prasečí" chřipky před několika lety, její nynější zprávu o hrozbě antibiotické rezistence bych ale neradil brát na lehkou váhu. O zvyšující se rezistenci na používaná léčiva se ví už dlouho. Ostatně první bakterie rezistentní k penicilinu nalezl už Flemming, který jej ve třicátých letech objevil.
Prvním zádrhelem je, že jako antibiotika používáme různé modifikace molekul, které jsme našli právě u bakterií. Velmi často se jedná o půdní organismy, které tyto látky používají k potlačení růstu konkurenčních bakterií. Jedná se tedy o molekuly, které jsou "v oběhu" už tisíce let. Z toho samozřejmě plyne, že proti těmto látkám jiné bakterie už dávno našly obranu. Antibiotická rezistence existovala dávno předtím, než se antibiotik chopil člověk.
Za normálních okolností je v přírodě rezistentních bakterií poměrně málo. Důvod je ten, že vydržovat si takovouto obranu stojí hodně energie. Ve světě bakterií vítězí ten, kdo se rychleji pomnoží a vytlačí své konkurenty. Investovat energii do nepotřebných obranných mechanismů by se bakteriím nevyplácelo. Situace se mění ve chvíli, kdy člověk zaplaví prostředí synteticky připravenými antibiotiky. Pak rezistence rychle přijde zase do módy.
Velkým problémem, o kterém se dlouho nevědělo, je neuvěřitelná schopnost bakterií si vzájemně vyměňovat kusy genetické informace. Já si se svojí kočkou nedokážu vyměnit žádnou DNA. Ale geny pro rezistence si mezi sebou dokážou "přehazovat" bakterie, které se od sebe liší jako kráva od veverky. Rezistence se tak dokážou velice snadno šířit. Existují četné statistiky, v které zemi to které antibiotikum na různé bakterie už nezabírá.
Celá věc je ještě komplikovanější tím, že my sami jsme doslova obalení bakteriemi. Jsou všude na kůži, na sliznicích střeva, dýchacího traktu... Většina těchto bakterií tam sedí, nic nedělá a poklidně se živí z organických zbytků. Pokud do sebe ovšem začneme zbytečně ládovat antibiotika, může to vést ke dvěma negativním důsledkům:
1) širokospektrá antibiotika zničí citlivou bakteriální flóru, načež její místo zaberou agresivnější patogeny. Typickým příkladem je třeba vzestup Clostridií ve střevě po léčbě.
2) špatné užívání antibiotik povede k selekci rezistence u normální flóry, přičemž tyto neškodné bakterie ji mohou později předat těm nebezpečným, které do té doby rezistentní nebyly.
Samostatnou kapitolou jsou nemocniční infekce, které jsou mnohem agresivnější než ty běžné. Jedním z důvodů je, že v němocnici se musí o pacienta "poprat" více agresivních bakterií, takže se snaží urvat z něj co nejvíc zdrojů můžou, než to stihne udělat konkurence. Druhý důvod je, že v nemocnicích samozřejmě krmí pacienty antibiotiky o sto šest, takže je zde větší selekční tlak na bakterie, aby si obstaraly co nejsilnější rezistenci. Nejhorší bakterie jsou odolné k celé řadě antibiotik najednou.
Bakterie se velice rychle množí, takže i jejich evoluce probíhá velice rychle. Docela určitě rychleji než vývoj nových variant léků. Bakterie se, kromě jiného, příliš nestarají o finanční a byrokratické překážky. Situace není kritická, ale ani příliš veselá. Investovat astronomické částky do vývoje nových látek, ze kterých nemusí nakonec být vůbec žádný zisk, do toho se korporace nepohrnou. Jednodušší je každý rok vyrábět novou vakcínu proti chřipce, prodávat Tamiflu, které v podstatě vůbec nefunguje, nebo různé zázračné vitamínové preparáty...
