Těžký úděl umělcův (úvaha)

Každý umělec má těžký úděl a malíři zvlášť. Může to sice znít jako fráze, ale bohužel je to tak. Slavný malíř, ten to má lehké. Už má jméno, lidé ho znají, svá díla prodává za statisíce nebo i miliony korun. Takový člověk vezme štětec, namaluje na plátno jednu čáru svisle, další vodorovně a k tomu dodá třeba kolečko jinou barvou. A zájemci se mohou pozabíjet, aby jeho obraz získali.

Pokud bych si něco podobného dovolila já, začínající malířka, koukali by na mne jako na blázna a vyslechla bych si kázání, jak je vlastně těch pár čar hrozně náročných a nezvládne je ledaskdo. Ještě mě nikdo nezná, takže se musím velice snažit, malovat co nejlépe a stále se učit. Musím lidi zaujmout.

Začínala jsem jako portrétistka na Karlově mostě, ale když to někomu povím, dívá se na mne skrz prsty. To prostě není ono. Pravý malíř maluje srdcem, potřebuje fantazii a cit pro barvy. Nemáte ani tušení, jak důležité je kupříkladu správné světlo. Nesmí být ani tak, ani onak, prostě akorát. A ta nejlepší pozice se nedá odhadnout ani naučit, to musíte cítit.

Jednou budu také prodávat své obrazy za statisíce a budu žít v bohatství. Dnes musím tvrdě vydělávat. Je úspěch, když si můj obraz, na němž dřu třeba i několik měsíců, někdo koupí za pár korun. Jak je to nespravedlivé! Podle mého názoru jsou mé obrazy mnohem lepší než jiných. Chybí jim jen jediné, drobný detail – známý autor. To je klíč k úspěchu. Abych toho dosáhla, musím malovat a malovat, tvořit co nejvíce a hlavně stále prodávat, ač za pakatel, a dávat o sobě vědět. A pak, za několik let, možná až za několik desítek let, budu stejně slavná jako Zrzavý a spol. Jen doufám, že se toho ještě dožiji, protože posmrtná sláva už mi k ničemu nebude.

A až se mi splní můj sen, jako že nepochybuji, že se splní, tak namaluji jen těch pár čar a uvidíte, jak jimi udělám díru do světa. Jen počkejte!