Mé Velikonoce

jízda na etyokolceMaxová

Hned ve čtvrtek dopoledne jsem s rodiči na Velikonoční prázdniny vyrazila do Jizerských hor do města Tanvaldu. Leželo tam asi 10 cm mokrého sněhu, místy 15 cm. Náš pes, novoskotský retrívr, si neočekávanou nadílku náramně užíval a skotačil v závějích. Do rána napadlo dalších 20 centimetrů, takže počasí připomínalo spíš Vánoce než Velikonoce. Bylo ale slunečno a krásně. Do hor však jaro na první pohled ještě nedorazilo.

Celé prázdniny se u mne nesly v duchu učení. Začátkem dubna mě totiž ve škole čeká maturita na nečisto. Vskutku úžasná zkouška, jež nás prý má připravit na skutečnou maturitu, což je sice na jednu stranu dobré, ale na stranu druhou nás tím jenom stresují. Tohle hraní na maturitu má totiž podobu ústní maturitní zkoušky, která je známa všem z vás ( vytáhnout si otázku z češtiny, angličtiny a matematiky, patnáct minut se připravovat a dalších patnáct mluvit); nic snadného a to prosím doopravdy maturuji až za dva roky! Jenže co nadělám. Sníh nesníh, ležela jsem nad literaturou, z níž podle mého názoru stejně nic neumím.

V neděli jsme se přesunuli na Vysočinu na chalupu mých prarodičů. Beránek i mazanec byly upečené, obarvili jsme vejce, polepili je samolepkami. Měli jsme tam i několika týdenní jehňátka a mnoho malých nedávno narozených králíčků. V pondělí před půl osmou přišli první a poslední koledníci - už dospělí, s sebou měli mimo klasických pomlázek i ručně pletenou třímetrovou, kterou naštěstí nevypláceli; za každou ženu (nebo dívku) chtěli na obří pomlázku přidat mašli, zřejmě aby až vystřízlivějí, mohli spočítat, kolik měli "úlovků".

Kolem osmé přiskákal zajíček, ale tentokrát nepřinesl jen sladkosti, ale také čtyřkolku. Ač byla už měsíc objednaná, pro většinu přítomných byla neočekávaným překvapením. Jde o terénní vozítko, které by nemělo na silnice a je od osmnácti let. Přesto na ní jezdí hlavně můj bratr, který plnoletý ještě zdaleka není, se sestřenicemi, které jsou z nečekaného dárku rovněž nadšené. Já jsem nikdy předtím neseděla na motorce a ani mě to neláká (mám pocit, že bych brzy skončila pod ní než na ní), ale čtyřkolka je stabilní a při slušném zacházení i poměrně bezpečná, takže jsem si ji vzápětí oblíbila i já. Navíc řízení je jednoduché, řekla bych i primitivní, ale chce to myslet na bezpečnostní pravidla - i čtyřkolka se může převrhnout. Pokud je hezké počasí, je ježdění příjemné ( včera byla taková zima, že mi při řízení po pár minutách mrzly prsty na rukou i nohou).

Zkrátka vydařené Velikonoce