Díky dálnici málem přišli o své území, zničili koryto řeky a zapomněli koupit pluhy na sníh, čímž se opozdilo její slavnostní otevření. O jaké zemi je řeč? Řeč je o Černé Hoře.
Celá akce okolo dálnice začala vznikat cca před osmi lety. Tehdy se zrodil nápad spojit černohorský přístav Bar se srbským hlavním městem Bělehradem. Žádná evropská banka ale nechtěla Černé Hoře půjčit peníze na výstavbu, jelikož očekávaly, že země rozlohou jen o něco málo větší než Jihočeský kraj, nebude mít na splácení dostatek peněz. Na scéně se objevila čínská Exim Bank s nabídkou zapůjčení 944 milionů dolarů s 2% úrokem a 20 letým splátkovým kalendářem se šesti lety odkladu. S výstavbou se začalo v roce 2015. Tehdy ještě nikdo nemohl vědět, že se za pár let objeví celosvětová pandemie a státy jako Černá Hora, které jsou závislé na cestovním ruchu, se dostanou do velkých potíží. Tento scénář se odehrál v polovině roku 2021, kdy nastal čas začít splácet dluh. Vládní představitelé Černé Hory přiznali, že nemají na splácení. Polehčující by bylo, kdyby dálnice byla alespoň dostavěná celá. Postavená je ale jen část, a to z Podgorici do Mateševa, tedy 41 km dlouhý úsek, který autem projedete cca za půl hodiny. Náklady nečekaně vystoupaly a jeden kilometr dálnice se vyšplhal na 20 milionů EUR. Aby byla dálnice dostavěná celá, jak bylo v plánu, je potřeba sehnat další 1,2 miliardy dolarů. Bývalý ministr spravedlnosti Dragan Šoć před rokem uvedl: “Jsme ztělesněný vtip. Stavíme dálnici, která vede odnikud nikam.” Na povrch se v té době dostalo další nemilé překvapení. Bývalá vláda Černé Hory podepsala smlouvu s čínskou bankou, ve které bylo uvedeno, že pokud Černá Hora nebude schopná splácet, má Peking právo nakládat s jejím majetkem včetně černohorského pobřeží. Tento fakt donutil tehdejší černohorské představitele, aby požádali Brusel o pomoc se splácením. Pomocnou ruku Černé Hoře nakonec podaly francouzské a americké banky, které čínskou půjčku refinancovaly a snížily tak úrokovou sazbu z 2% na 0,88%, čímž Černé Hoře ušetřily až 8 milionů EUR ročně.
Sníh v lyžařském středisku byl velkým překvapením.
V té době si Černohorci plácli a radovali se, že se v listopadu dálnice otevře, ale tak se taky nestalo. V médiích běželo, jak se stavba dálnice protáhla a není ještě hotová. Opak byl pravdou. Dálnice byla hotová. Dokonce po ní mohli projíždět místní, kteří bydleli v okolí. Ano, po nezkolaudované dálnici. Žádný div, jsme na Balkáně. Pravdou bylo, že dálnice vede do největšího černohorského lyžařského střediska. A černohorským představitelům tehdy nedošlo, že v takto vysoce položeném terénu bude sněžit. Přesněji řečeno došlo, ale pozdě. Snažili se to ještě nějak zachránit, a tak se premiér spojil s nově vyslaným velvyslancem jedné přední evropské země a žádal ho, zda by jeho země nemohla Černé Hoře zapůjčit pluhy. Nemohla. A tak se dálnice konečně a oficiálně otevřela až v červenci 2022.
“Kdo zvládne dojet po dálnici do Kolašinu, získává technické oprávnění na další rok!”
Otevření dálnice byla velká událost. Aby taky ne. Pokud jste někdy byli v Černé Hoře a projížděli trasu z Podgorici směr Kolašin či Žabljak, je vám asi jasná ta euforie. Pokud ne, tak vám situaci nastíním. Cesta vede pod vysokými skalami, kdy projíždíte kaňonem řeky Tary. Cesta to je krásná, to ano, ale taky dost nebezpečná. Pokud vás zrovna neohrožují padající kameny ze skály, tak se o to postarají Černohorci, kteří velmi rádi předjíždějí v protisměru do zatáček. Z Podgorici do Kolašinu se po této “staré” cestě dostanete za cca hodinu a čtyřicet minut. Po dálnici se vám cesta o hodinu zkrátí, a to už je poznat.
Bohužel, jak se dalo očekávat, dálnice se stala skvělým zrcadlem pro stav černohorských vozidel. Ty sice musí podstupovat technickou prohlídku každý rok, ale za karton cigaret dostane razítko každý. A tak se stalo, že během prvních dvou měsíců na dálnici mělo poruchu několik DESÍTEK aut a během prvních pěti dní shořelo celkem 5 aut. Na internetu začal kolovat vtip, že ten, kdo zvládne dojet po dálnici do Kolašinu, získává technické oprávnění na další rok zdarma. Bizár pokračoval. Tím, že se jednalo o první černohorskou dálnici, tak se na ni Černohorci neuměli chovat.
Na dálnici je předepsaná maximální rychlost 100 km/hod kvůli častým zatáčkám a tunelům. To ale nezabránilo mnoha řidičům jet po dálnici více než dvou set kilometrovou rychlostí. Další byli schopni zastavit uprostřed pruhu a fotit si výhled z nejvyššího mostu.
Několik motocyklistů taky dostalo chuť na cigaretu, a tak si dali “kuřpauzu” přímo v tunelu v odstavném pruhu. Celý tento bizár zakončilo několik účastníků, kteří na dálnici zastavili a začali se prát (Video ZDE).
Dálnice v číslech
To, že je dálnice jedinečná jste už asi pochopili. Následujících pár čísel tento fakt jen podpoří. Dálnice je dlouhá 41 km, během nichž pokoříte převýšení 60–1160m.n.m. a projedete celkem 20 mostů a 16 tunelů. Tento zážitek a ušetření času spoustě obyvatel včetně turistů bude Černá Hora splácet do roku 2035. Jízda z Podgorici do Mateševa vás nyní v osobním automobilu vyjde na 3,5 EUR.
