V dnešní době, kdy je toto téma unášeno na vlnách médií, přidám i já svou kapku do toho velikého, občas pěkně temného, moře.
Měla jsem možnost výměnného pobytu do Holandska, na týden. Dobrá zkušenost, zlepšení jazyka, poznání další země a její kultury. Ta dotyčná slečna by poté přijela k nám na týden.
Tak jsme se doma dohodli, ok, proč ne? A tak čekám na další informace ze strany holandské. A byla mi přiřazená muslimská rodina. Ať už mě odsoudíte, nebo ne, je to jedno, měla jsem určitý strach, přece jen u nás pod Orlickými horami nemáme moc zkušeností s nějakým jiným náboženstvím než křesťanstvím.
Opatrně jsem si slečnu našla na facebooku a započala konverzaci. Po několika propsaných večerech, po všech zdvořilostních otázkách a konverzačních nezbytnostech (a milionech smajlíků), jsem se zeptala na to, co jsem potřebovala vědět. Jak moc jejich víra ovlivňuje její život a jak by ovlivňovala můj? Dotazy, jak je to u nich doma, co musí nosit, co musí dodržovat, co nesmí dělat, atd... Vyšlo mi z toho, že by to nemusel být problém, a i když se rodiče přece jen trochu cukali, nakonec jsem jela. Hledat pro mě jinou rodinu bez důvodu jsem nechtěla, ten důvod tam totiž kromě strachu z něčeho cizího nebyl.
Takže jsem jela.
Přivítání, když jsem přišla k nim domů. Její maminka spěchala na noční do nemocnice, je zdravotní sestřička. Menší, pohledná, pěstěná a veselá žena, taková akční mamča. Domeček malý, účelně zařízený. V televizi zapnuté jakési arabské telenovely... Přišla mě pozdravit i mladší sestřička Fatine. Moc jsme si nepopovídaly, mají angličtinu až od 3. třídy. Fatine chodí na karate, bystrá a milá malá slečna. Její otec byl v práci, takže jsme měly dům jen pro sebe. Viděla jsem ho asi 2x ráno při snídani a nějak mou přítomnost ani nevnímal.
Každopádně její maminka byla velmi ochotná a starostlivá. Můžu říct, že to byli otevření a pohostinní lidé, měla jsem štěstí. Jejich dcery mají štěstí taky, že jejich rodiče vyznávají islám nenásilně, bez zbytečných omezení pro ni a její mladší sestru. Umírněná forma tohohle náboženství je dialogu schopná. Ona ani její maminka nenosily šátek, nebo jiné oblečení než my. I když, vlastně ano, co se týče oblékání, byla odlišná. Nenosila velké výstřihy, trička nad pupík, krátké sukně, zbytečně se nezdobila atd... Nevím, jestli otázka vkusu, nebo zda je to začátek zahalování, jako skrytí svého těla a ženství... Ani jednou za celou dobu se nad nikoho nepovyšovala pro svou víru. Byla to krásná mladá holka s obvyklou náturou dospívajících. V čem se nejvíc promítala její víra, bylo stravovaní. Může jíst jen maso upravené halal způsobem. To znamená, že ty zvířata se nechávají vykrvácet, bez umrtvení, omráčení. Ale těžko říct, jestli přesně ví, co to znamená, jestli je takhle naučená odmala...
Myslím si, že je naprosto v pořádku snažit se pochopit jejich víru v té podobě, v jaké ji vnímají a prožívají. Protože můžeme získat nadhled a porozumění. Jsme stále v kontaktu, teď se chystá na univerzitu...
Její týden u nás byl taktéž bez problémů, dala jsem jí vyzkoušet český kroj a byla nadšená ;)
Trochu jí ale cukalo v obličeji, když jsme stolovali v naší jídelně, kde je na zdi krásný vyřezávaný kříž od babičky...
